Na zahradním stole má velkou mísu květů černého bezu. Natrhala je v nedalekém lese a po opláchnutí zpracuje na lahodný sirup. „Je to nádhera. Není na nich ani jediná mšice,“ libuje si nad žlutobílou voňavou nadílkou 59letá Ljuba Nečunajeva z Mazelova na Českobudějovicku.

Sezona pro nadšenou producentku domácích džemů, pečených čajů, sirupů, omáček a čatní začíná zpracováním kopřiv a pampelišek a končí sklizní rakytníku. Přitom většinu používaných surovin vypěstuje na vlastní zahradě.

„Roste mi tam všechno, na co si vzpomenete. Borůvky, maliny, ostružiny, rybíz, švestky, jablka, hrušky, rakytník i nejrozmanitější bylinky,“ vypočítává pozitivně naladěná žena.

Mluví s nepatrným měkkým slovanským přízvukem, ačkoli po 23 letech života v jižních Čechách už si nedovede představit, že by se měla vrátit do rodného Ruska.

Džem Horké lesní ovoce získal regionální značku kvality Chutná hezky.Jihočesky.

„V Krasnodaru jsme se neměli špatně. Já byla ekonomkou, manžel učil ve škole kluky před vojnou. Jenže pak přišla perestrojka, a přestože jsme žili stejně jako předtím, začali jsme rychle padat na ekonomické dno,“ vzpomíná Ljuba Nečunajeva.

A tak se s manželem Jurou, šestnáctiletou dcerou a devítiletým synem rozhodli přestěhovat do jižních Čech. V Mazelově měli známou, která jim tehdy prodala byt, práci našli ve výkrmně prasat.

Časem si koupili na kraji malebné obce pozemek a na něm si svépomocí postavili domek. A protože v Rusku žili na jihu, prosadila si tu paní Ljuba i malou zimní zahradu pro pěstování tropických plodů. „Sklízím tu třeba fíky, citrony, limetky, olivy, ale i bobkový list,“ popisuje pěstitelka.

Džemy byla zvyklá dělat podle rodinných receptů vždycky, a tak se do jejich výroby pustila i v novém domově. Chodila do lesa na maliny, ostružiny, borůvky a brusinky a časem začala své výtvory připravovat i v dárkovém balení pro přátele.

Nové recepty zkouší na rodině a přátelích

„A před několika lety mi zeť řekl, panebože, vy byste to mohla klidně prodávat. Tak jsem to zkusila na farmářských trzích a lidi mají zájem. Ale protože chodím do práce, dvacet let jsme tu krmili prasata a teď děláme ve fabrice na směny včetně víkendů, tak moc trhů nestihnu,“ vypráví žena, která navíc po vzoru svého dědy chová včely.

Při výrobě džemů a dalších dobrot z ovoce a lesních plodů ji baví vymýšlet nové recepty, které zkouší na rodině a přátelích. Třeba pečený čaj z bezového květu nebo z malých borových šišek.

„Letos chci dělat bonbony z jahod, malin, rakytníku a borůvek. Už jsem to vyzkoušela, inspirovala jsem se v Krasnodaru, kde je na to fabrika. Ale moje sladkosti budou jako všechny ostatní výrobky z domácích surovin, bez barviv a konzervantů,“ srovnává.

Poprvé také začala sušit květy jahodníku, maliníku a dalších rostlin. Pak z nich udělá kytičku, která se přidá do čaje, aby to byl fakt dobrý čaj, jak říká.

A protože její džemy meruňka s rakytníkem či pomeranč s rakytníkem, ale třeba i dezert višně s červeným vínem jí nikdy doma dlouho nevydrží, rozhodla se letos poprvé přihlásit do soutěže o regionální značku kvality Chutná hezky. Jihočesky. Za džem Horké lesní ovoce, vyrobený z lesních borůvek a ostružin, který můžete použít po ohřátí v mikrovlnce třeba na bábovku nebo zmrzlinu, od poroty značku kvality dostala.

„Netušila jsem, že se ceny vyhlašují už na jaře, nejlepší džemy už byly všechny pryč. O to víc si ocenění vážím a už přemýšlím, co porotcům nabídnu příští rok,“ poznamenává s pokorou Ljuba Nečunajeva.