Šestapadesátiletý Libor Pisklák je umělcem, s jehož tvorbou mnoha tváří se můžeme setkat v Litoměřicích na řadě míst – ať již jde o kašnu na Kostelním náměstí, pítka na Dlouhé ulici a v parku Václava Havla, kamennou kompozici Pastýř uvnitř kruhového objezdu před Kulturním a konferenčním centrem, ale například i bustu komika Felixe Holzmanna nebo řadu pamětních desek. A tak bychom ve výčtu mohli dlouze pokračovat. Kromě toho je duchovním otce několika ročníků Litoměřického sochařského sympozia, na která zve české i zahraniční sochaře.

Ačkoliv jde o rodáka z Kladna, svázán je, jak sám říká, pupeční šňůrou s Českým středohořím. „Oslovuje mě jeho duše, jeho historie, žili zde Keltové, po nich germánské a slovanské kmeny, jsem přesvědčený, že místo, kde člověk přebývá, se do jeho výtvarného jazyka promítá. Inspiruje mě reliéf té krajiny, kopce, světlo,“ obdivuje zdejší krajinu Libor Pisklák. A vzápětí z děl vystavených na parkánech vyzdvihuje bronzovou Madonu z Hlinné, u níž má pocit, že v osobě koncentruje sílu a spiritualitu těchto míst.

Na parkánech však najdeme i portréty přátel, litoměřických rodáků, lidí, kterých si váží. Konquista z patinované sádry zase vznikla, když se vrátil ze svých cest z Latinské Ameriky, z Mexika a Peru. Je autorovým vyjádřením jeho vnitřní omluvy dávným vyspělým kulturám, jež byly naší civilizací zničeny. A jak vznikaly reliéfy, které jsou také na výstavě k vidění? „Ve vrstvách zdejších pastvin naleznete otisk toho, co tu bylo před miliony let, v opukách uvidíte obrysy mušlí z třetihorního moře a podobně, a to mě přivedlo k vytvoření těchto reliéfů. Další jsou naopak spíše niternou záležitostí. Jeden z nich například vznikal, když manželka čekala dítě, tedy v období, kdy se člověk více zamýšlí nad životem,“ svěřuje se Libor Pisklák.

Tvorba Libora Piskláka bude na parkánech k vidění až do 23. září a je možno ji navštívit během provozní doby galerie.