První československý tankista dostal v Británii medaile, doma vězení

  10:18
Historicky prvního tankistu měla československá armáda pět let předtím, než si pořídila první tank. Minulý režim jeho příběh vymazal z dějin, teď ho znovu objevil historik Tomáš Jakl.

Podobenka Karla Víravského, kterou uchoval i s osobními zápisky jeho vnuk L. Kurz. | foto: Archiv L. Kurze

Karel Víravský se zapsal do dějin našeho národa – byl prvním československým tankistou. Jeho jméno ovšem téměř nikdo nezná. Protože byl v obsluze tanku vycvičen v roce 1917 ve Velké Británii, upadlo během minulého režimu jeho prvenství v zapomnění.

Až teď ho znovu objevil historik, který na jeho příběh narazil při přípravě knihy. „Dějiny legií byly za nacismu i komunismu zakázány,“ připomíná Tomáš Jakl, vědecký pracovník historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu Praha.

Na příběh Karla Víravského natrefil při přípravě nedávno vydané knihy Hrdinové z Londýna, která představuje české a slovenské dobrovolníky ve Velké Británii za první světové války.

„Je to historicky první vycvičený československý tankista. Jelikož československá armáda vznikla dříve než moderní československý stát, nepřekvapí, že i svého prvního tankistu měla o pět let dříve, než do své výzbroje zařadila první tank,“ upozorňuje Jakl.

„Na válečné frontě nicméně Víravský ještě v tanku nebyl, až v roce 1919 byl nasazen u Murmansku v britské armádě při tažení proti bolševikům. O tomto angažmá československé armády na ruském severu se také moc neví,“ dodává.

Měl velmi pestrý život

Když se do příběhu Karla Víravského ponořil, narážel na stále další a další překvapující informace. Vojákův život byl pěkně barvitý.

„Nebyl to žádný svatoušek a rozhodně ne čítanková postava. Doslova si ale ‚vyžral‘ dvacáté století. Měl nesmírně komplikované dětství, prošel první světovou válkou, sovětským Ruskem, krizí v Československu, onemocněl tuberkulózou, už za Rakouska se dostal do vězení a pak ještě mockrát, a byl i námořníkem, což je na české poměry také nepříliš časté povolání a životní zkušenost,“ vypráví historik.

S rozplétáním zapomenutého příběhu mu výrazně pomohl Víravského vnuk. „Podařilo se mi ho kontaktovat a došlo k něčemu, co vnímám jako zázrak. Ukázal mi dědečkovy vlastnoruční vzpomínky, které psal na památku své dceři, když za druhé světové války ležel na tuberkulózním oddělení,“ vzpomíná Jakl.

„Své životní eskapády popsal s obrovským nadhledem. S lehkým úsměvem se vyjadřuje o věcech, které ve skutečnosti musely být velice drastické,“ usmívá se Jakl.

Tankistou se stal v britské armádě

A jak se tedy ten příběh odvíjel? Karel Víravský se narodil 29. června 1891 v Nových Střelicích v Haliči v české rodině. Protože domovským městem jeho otce byly Libochovice, spadal pod libochovický úřad i Karel.

Velice brzy ale osiřel. „Ztratil jsem rodiče a moji příbuzní si nás děti rozebrali na vychování,“ napsal po letech své dceři.

Vyučil se zámečníkem, ale po neshodě s mistrem se vydal do světa. V Hamburku s kamarádem pronikli na britskou loď s cílem dostat se tajně do Ameriky. Po několika dnech úkrytu v životu nebezpečném prostředí jim však došla voda a svou přítomnost odhalili posádce.

„Námořníci je ale překvapivě přijali jako vítanou výpomoc a kapitán je dokonce na šest měsíců najal. Z plavby do Ameriky se ovšem museli vrátit zpátky do Evropy, aby dostali svůj plat,“ přibližuje Jakl.

Díky této zkušenosti se nicméně Víravský stal právoplatným námořníkem a procestoval kus světa.

V roce 1914 ale přišel životní zlom, když se za dramatických okolností jako rakouský občan dostal do britského zajetí. Krátce poté uposlechl výzvy T. G. Masaryka, aby čeští krajané vstupovali do britské armády, a ve svých 25 letech narukoval.

První masové nasazení britských tanků se uskutečnilo v roce 1917 v bitvě u Cambrai:

Otrava výfukovými plyny

Jako kulometčík v roce 1917 bojoval u francouzského Arrasu, kde byl raněn do nohy. Po vyléčení se vrátil ke své jednotce nasazené u Ostende a byl raněn podruhé.

Koncem téhož roku pak dobrovolně vstoupil k tankovému sboru a prodělal výcvik jako střelec z tankového děla. „Při výcviku se na jaře 1918 přiotrávil výfukovými plyny tanku, to tehdy nebylo neobvyklé,“ zmiňuje Jakl.

Po vyléčení z otravy byl povýšen na seržanta a zařazen ke zpravodajské službě jako tlumočník. V létě 1918 odjel do Murmansku a na severu Ruska sloužil až do roku 1919. Obdržel britské medaile Victory Medal a British War Medal a československý Válečný kříž 1918.

Podle Jakla je škoda, že pak mladá československá armáda nedokázala využít jeho zkušeností s jednou z tehdy nejmodernějších zbraní a nechala ho odejít k Finanční stráži na Podkarpatskou Rus.

Další osudy Karla Víravského už pak byly poznamenány především několikerou ztrátou zaměstnání, nemocí a opakovaným vězněním za potulku. Zemřel 12. února 1955 ve věku nedožitých 64 let.