Dubček je náš. Rok 1968 je stále patrný v ulicích kraje

  8:30
Zabílili je hned dvakrát: poprvé po válce, kdy musely z ulic zmizet německé vývěsní štíty a reklamy. Podruhé po srpnu 1968, kdy se staly nežádoucími nápisy bojující proti okupaci sovětskými vojsky. Zamalovaných německých hesel se dochovalo poskrovnu, ale ta z osmašedesátého jsou na řadě míst Libereckého kraje dodnes.

I přes zamaskování navíc po letech postupně opět vystoupila na povrch.
Třeba ta na zdi bývalé továrny Helana v ulici Petra Bezruče v Hejnicích. Sice zčásti ukrytá za náletovými stromky, přesto však čitelná jsou tu jména exponentů Pražského jara 1968: prezidenta Ludvíka Svobody, prvního tajemníka ústředního výboru komunistické strany Alexandra Dubčeka a předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského.

„Jezdili jsme tamtudy na chalupu do Bílého Potoka. Pamatuju si, jak se na zdi objevily i jak pak najednou jednoho dne byly už zabílené,“ vzpomněl si Miloslav Kudrnáč z Liberce.

Kuriozitou je nápis na jednom z domů v Luhové ulici v Raspenavě. Téměř nepoškozen dodnes hrdě hlásá do okolí: jedině Dubček je náš. Zeď poštovního úřadu v Mníšku pak nese jednoznačný vzkaz. „Všem okupantům: kdo tu poštu ukradne, tomu hlava upadne.“

Jména Svoboda a Dubček jsou tu a tam viditelná i v Liberci, ať už na třídě Milady Horákové nebo na nároží Dělostřelecké a Vodňanské ulice. Poslední dobou město chrání a opravuje různé připomínky místní historie – neuvažuje se proto o renovaci, popřípadě umístění vysvětlujícího textu i k těmto z osmašedesátého?

„Myšlenka to není špatná, taky už mě to napadlo. Osmašedesátý byl v Liberci drsný a je to tady dodnes živé téma,“ míní náměstek primátora Ivan Langr.

Potíž by mohla podle něj nastat s tím, kdyby byly nápisy na soukromých domech. „To bychom se museli dohodnout s majiteli a taková jednání nebývají vždy úspěšná. Takhle jsem kupříkladu neuspěl s cedulkou k připomínce romského holocaustu,“ řekl.

Zamalovaná čísla měla zmást okupanty

Kapitolou samou pro sebe pak byly v libereckých ulicích zamalované názvy ulic na cedulích a domovní čísla – proto, aby se okupanti hůř orientovali. Zčásti ještě slabě zatřená čísla se dochovala na domech v okolí dolních kasáren, k vidění jsou i v Studentské ulici.

Asi poslední nápis související s odkazem osmašedesátého se objevil v Liberci během ročního výročí okupace, v srpnu 1969. A stál za to: na komíně továrny Textilana se zaskvěl obří vertikální text, hrubě znevažující prvního tajemníka ÚV KSČ: Husák je vůl.

Nedařilo se zjistit, kdo ho tam napsal a vydržel na komíně, i zdáli dobře čitelný, několik dnů. Všichni lezci se totiž náhle začali bát výšek. StB si podala horolezce Vladimíra Procházku, který tehdy – ještě díky doznívajícímu politickému uvolnění – chystal skupinovou výpravu do Himálaje.

„Že prý jsem na vysoký komín národního podniku Textilana načmáral Husák je vůl. Velký nápis se tam objevil v noci z 20. na 21. srpna 1969. Soudruzi byli vzteky bez sebe, Textilana expedici poskytla oblečení a náklaďák – a teď tohle! Textilana nám na výpravu nabízela dvakrát tolik hadrů, když jim řekneme, kdo to tam namaloval,“ líčil v článku pro web horyinfo.cz.

Srpen68 - články k výročí