Jirka na ulici žije už deset let, přespává v rozpadlých a opuštěných domech, v nouzi vezme za vděk i azylem v kanálu. Se svým kamarádem se potkává v denním centru Naděje v Liberci. Chodí sem na jídlo, vykoupat se a nechat si vyprat oblečení. A teď, pár dní, tu budeme moci v teple i přespat.
Klienty, kteří se sem už nevejdou, může převzít i Azylový dům Speramus nebo městská noclehárna v Kateřinkách.
„Předpověď počasí počítá se silně mrazivými dny a nocemi, kdy chceme lidi bez domova více chránit. Za pomoci strážníků jim budeme rozdávat letáky, kde najdou detailní informaci, kdy a kde se mohou ohřát či strávit noc,“ popsal náměstek primátora pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu Ivan Langr.
Stejný model pomoci už si radnice jednou vyzkoušela, a to během mrazivého únorového víkendu v loňském roce.
„Na noc k nám tehdy přišlo asi dvanáct lidí,“ prohlásil Pavel Matějka, vedoucí Denního centra Naděje. To jinak funguje pouze ve všední dny, kdy zavírá v osmnáct hodin.
Na ulici skončil před deseti lety
„Nejhorší je to na ulici právě v zimě, když mrzne. Jsme sice schovaní ve squatech, ale tam se moc nezahřejeme, i když mám třeba spacák a deku. Takže pokud nebudu muset být venku, tak určitě přijdu sem,“ říká Jirka.
Na ulici skončil před deseti lety. „Měl jsem byt a vzal jsem k sobě ženu s dětma, jenže začala hrát na automatech a pít. I když jsem chodil do práce, tak jsme se dostali do dluhů a z bytu nás vyhodili. Od té doby se tak plácám, občas si najdu nějakou práci, ale platí málo, je to těžké dostat se zpátky do normálního života,“ dodává.
A jeho kamarád Radek mu přizvukuje. Na ulici strávil osm měsíců, teď bydlí v podnájmu. Našel si práci a doufá, že se mu podaří vrátit se domů, na Slovensko.
„Tři a půl roku jsem pracoval v Itermě, jenže pak jsem ztratil doklady a začalo to jít z kopce. Nikde mě nechtěli zaměstnat, a tak jsem skončil venku. Když vám nemá kdo pomoci, nemáte rodinu, není to jednoduché,“ dodal.
Radnice už od začátku prosince distribuuje v mrazivých dnech ve všech azylových zařízeních jízdenky na městskou hromadnou dopravu, aby třeba noclehárna v okrajových Kateřinkách, kam není snadné dojít pěšky, byla pro bezdomovce dostupnější.
Pro arktické noci je tu stan
„Ženy se zase díky jízdenkám mohou snadněji přepravit do noclehárny na okraji Jablonce,“ dodal Langr.
Kolik lidí se přijde do Naděje schovat, neumí Matějka odhadnout. „Když jich bude tak kolem dvanácti, budou si moci i lehnout, když přijde víc, tak budou muset noc prosedět. Tak třicet se jich sem vejde,“ přiblížil vedoucí.
V případě, že by Liberec postihlo dlouhodobé období arktických nocí, má radnice stále v záloze projekt vyhřívaného stanu na místě bývalé Textilany. Podle Matějky jsou ale mezi bezdomovci i tací, kteří o pomoc nestojí.
„Snažíme pomoci lidem vyřešit jejich aktuální situaci, aby si mohli zajistit bydlení třeba v noclehárně, nebo azylovém domě. Jsou ale tací, kteří už pomoci nechtějí, ať už kvůli pokročilému stadiu alkoholismu anebo nemají vůli svůj život změnit. Je smutné, že tu máme třeba i dvě generace, otce a syna. Oba skončili na ulici,“ přiblížil vedoucí Naděje.
