Na šampionátu byla s jedním ze svých tří psů jako náhradnice české reprezentace, delegátka Mezinárodní kynologické federace a ještě jako neúnavná komentátorka.

„Především u border kolií je jejich přirozeností dělat člověku radost. Mají nejlepší mozek a jsou explozivním plemenem. Pokud si se svým psem sednete, plujete v prostoru podobně jako například dokonale sehraný a na jednu notu vyladěný taneční pár,“ dodává Lačňáková.

8 fotografií

Závodníci se psy vybíhají velmi svižným tempem na dva druhy parkúru. Při jumpingu překonávají 22 překážek vysokých 30, 40 a 60 centimetrů - podle velikosti svého zvířete. Psi sviští rovněž tunelem a látkovým tunelem a proskakují kruh.

Kličkují také mezi tyčkami slalomu a svými ladnými pohyby připomínají nejlepší lyžaře světa. Při disciplíně agility, ve které musí prokázat hbitost, trasu komplikuje houpačka, kladina a střecha ve tvaru A. 

„Na parkúru jste se svým psem v obrovském fofru, musíte běžet rychlostí určitě vyšší než pět metrů za vteřinu,“ upozorňuje Lačňáková. S českým družstvem vybojovala v roce 2006 v agility zlaté medaile.

„Člověk a jeho pes by měli mít stejné povahy“

Podle Lačňákové nelze vychovávat šampiony v agility strachem a přísnou drezúrou. „Báli by se pak, že něco udělají špatně, chybovali by nebo se zastavovali před překážkami,“ vysvětluje Lačňáková. Sama přijela do Liberce s jednou border kolií a dvěma šeltiemi.

„Psi, jimž dáváte při výcviku hodně volnosti, dokážou tratí proletět jako vítr a přinést vám neskutečné zážitky. Ale taky závod zkazit, v čemž právě spočívá krása agility,“ prohlašuje Lačňáková. „Člověk a jeho pes by měli mít stejné povahy. Třeba k tvrdšímu psovi parson terrierovi patří tvrdší lidé,“ upozorňuje.

Na liberecké mistrovství dorazilo nejvíc border kolií a šeltií - 184 a 149. Česko se řadí v agility mezi velmoci podobně jako Německo.

„U nás dělá agility asi osmdesát procent žen a dvacet procent mužů,“ prozrazuje Lačňáková. „V Belgii, kde v posledních letech žiji, naopak převažují muži. U nás začínají s agility již děti a závodí především mladší lidé. Agility berou jako sport, zatímco v Belgii spíše jako odpočinek a zábavu. Tam se agility věnuje hodně starších lidí.“ 

Lačňáková sice bydlí v Belgii a pracuje v sousedním Nizozemsku jako specialistka na finanční controling, ale závodí stále za Česko.

Nejlepší závodníci v agility zůstávají amatéry, řada z nich si však dokáže přivydělat peníze jako instruktoři. Pomáhají začínajícím závodníkům v tréninku psů. „Třeba v Německu dostane instruktor za hodinu šedesát eur (v přepočtu přes 1 500 korun). Mně se zanedlouho poštěstí díky agility podívat v roli instruktorky již podruhé do Japonska,“ říká.

O psy se závodníci starají jako o vrcholové sportovce. „Po závodech nezapomínáme na regeneraci. Masírujeme je, chodíme s nimi plavat, cvičíme s nimi. Zůstávám s fenkami i přes noc. Menší šeltie se mnou spí v posteli, větší borderka v boxu vedle,“ uvádí Lačňáková.

Závodníkům fandily v aréně tisíce diváků. Přicestovali až z Japonska nebo Kanady. Češi se v konkurenci 42 zemí neztratili a dokázali, že patří ke špičce. Tereza Králová se Say získala v kategorii velcí psi (large) zlato. Mezi středními psy (medium) má stříbro Kateřina Malačková s Izzy. Stříbro v medium patří českému družstvu Kateřina Malačková, Radka Mokrošová, Eliška Panáčová a Martina Magnoli Klimešová.