V dětství přišla o nohu, teď se liberecká plavkyně chystá na kanál La Manche

  6:24
Každý den chodí po plavání do otužovacího bazénu, kde má voda deset stupňů. Aby si tělo zvyklo na chlad. Markétu Pechovou z Liberce totiž čeká za šest týdnů její zatím nejdelší plavba v životě. Jako první handicapovaná žena na světě chce přeplavat kanál La Manche.

a výpravu se Markéta Pechová chystá od 18. do 29. srpna. V britském Doveru bude čekat, kdy přijde na řadu. | foto: Jan Pešek, MF DNES

Z počtu kilometrů strach nemá, na dlouhé trasy je zvyklá. Markéta, která přišla v dětství o nohu, je totiž na třetím místě Českého poháru dálkového plavání. 

„Víc se bojím studené vody, a také proudů. A to přitom nejsem žádný choulostivec. Vždyť ani v zimě nenosím čepice a rukavice, jsem celkem otužilá. Jenže plavat několik hodin ve vodě, která má nejvíce patnáct stupňů, to je něco jiného,“ říká Markéta. Doufá, že se jí podaří z britského Doveru do francouzského Calais doplavat během dvanácti hodin.

Že pokoří kanál La Manche, to kdysi jen tak „plácla“ s tím, že si to dá jako dárek ke čtyřicetinám. Kulatiny oslavila letos, a tak se už loni začala, na slib daný především sobě, připravovat. Přes sponzory a příspěvky dárců i úřadů se jí nakonec podařilo sehnat dvě stě tisíc korun. Zbylých sto tisíc stále nemá. „Když je neseženu, zaplatím to ze svého,“ dodává.

Na výpravu se chystá od 18. do 29. srpna, během deseti dnů bude na místě v britském Doveru čekat, kdy přijde na řadu. Kanál chtějí totiž přeplavat ještě další čtyři odvážlivci a ona je až pátá v pořadí. 

„Až šéf tamní výpravy rozhodne na místě, jestli vůbec poplavu. Můj pokus může zhatit počasí. A můžu přijít i o peníze. Posledních sto tisíc předávám na lodi a peníze mi nikdo nevrátí ani v případě, že třeba za dvě hodiny přijde bouřka a já budu muset vylézt z vody. Budu mít smůlu a budu muset zažádat o nový termín,“ popisuje plavkyně. 

Neoprén je zakázaný

Její výprava čítá tři lidi, kteří ji budou doprovázet na lodi. Jedním z nich je její partner, další šéf plaveckého oddílu a posledním kamarád z Českých Budějovic, který kanál přeplaval v devatenácti letech a teď ji na její pokus připravuje. „Je to taková styčná osoba pro loď i pro mě. Radí mi, co dělat, třeba, že musím přibrat alespoň pět kilo, abych se trochu obalila tukem. Zatím se mi povedly jen dva kilogramy. Nejvíc to bude stejně o psychice,“ popisuje.

Před ledovou vodou se plavci nesmí chránit neoprenem, smí mít na sobě jen plavky, čepici a brýle. Chlad může ze začátku zmírnit jen jakási vazelína, kterou bude Markéta potřená. Pomůže udržet teplo a navíc ochrání před slanou vodou. Povoleny nejsou ani přestávky. 

„Mohu si třeba odpočinout na zádech, kdy budu také přijímat potravu, třeba vývar z kelímku, nebo sušenky nalámané na malé kousky. Zakázaný je jakýkoli lidský kontakt, nesmím se ani ničeho chytit či přidržet.“ 

Úsek je „papírově“ dlouhý 32 kilometrů, ve finále jde ale zhruba o 45 kilometrů. Kromě chladné vody a proudů a možného výskytu medúz se Markéta musí připravit i na tmu. Vyplouvá se totiž ve čtyři ráno. „Raději budu mít asi zavřené oči. Moc dopředu nezjišťuji, co mě čeká, kdybych to věděla přesně, do čeho jdu, tak to možná ani nezkusím.“ 

„Venclovský to taky dal až na podruhé.“

Markéta přišla o nohu ve dvanácti letech kvůli nemoci, plavání se začala věnovat až ve dvaceti. Zatím její nejdelší plavecká trasa měřila 25 kilometrů a trvala jí šest hodin. Ostatně to byla i podmínka, aby se na plavbu přes kanál La Manche mohla vůbec přihlásit. 

„Týdně natrénuji čtyřicet kilometrů, z té vzdálenosti opravdu strach nemám. Ráda bych také poděkovala vedení bazénu a všem zaměstnancům za pomoc, vstřícnost a ochotu, kterou mi denně prokazují,“ říká Pechová. 

Plavbu přes kanál La Manche může ohrozit spousta věcí. „Venclovský to taky dal až na podruhé. Když se to nepovede, ať už z jakéhokoli důvodu, nic se neděje. Není to nic, bez čeho se člověk neobejde, víc by mě štvalo, že jsem to nezkusila, to bych si asi celý život vyčítala,“ přiznává plavkyně.