„Orton byl člověk, který se sám dostal do rozporu se společností. Dokonce byl ve vězení a díky tomu se dokázal dívat na svět z trochu nezvyklého úhlu. Poselstvím hry je, že pokud nebudeme žít ve svobodě, jsme odsouzeni k omylům a lžím,“ soudí dramaturg divadla Tomáš Syrovátka.
Podle režiséra Šimona Dominika je Orton pozoruhodný tím, že zprvu rozehraje spoustu věcí a pak je propojí.
„Jediný motiv tam není nedokončený,“ zamýšlí se režisér, který se netají tím, že má pro autora slabost. „Když jsem tu hru četl poprvé, smál jsem se nahlas, a to se mi zas tak často nestává.“
Naopak rozporuplné dojmy měl na začátku zkoušení představitel psychiatra Prentice Martin Polách.
„Pro mě to byla velice nesrozumitelná věc. Chtěl jsem jít upozornit režiséra s dramaturgem, že si vybrali nevhodný titul, který je nerealizovatelný, protože je velmi špatně napsaný nebo přeložený. Postupem zkoušení se nám ale situace zjevovaly a všechny naše figury se spojily. Ale nemůžu prozradit v co,“ poodhaluje Polách, kterému hra připomněla skutečné momenty z jeho života.
„Máme tam krásnou muziku z let, kterým rozumím, protože jsem v nich vyrůstal. Kostýmy, které jsem ve svém životě poznal dvakrát, a to například zvonáče, za které jsem se v útlém věku styděl, a pak podruhé nedávno, kdy jsem na ně neměl pro změnu odvahu.“
Divák může ve hře narazit i na několik kontroverzních situací, které jako by reagovaly na aktuální politické dění. „Je strašná škoda, že to neuvidí pan prezident,“ směje se Polách.
Tvůrci se však dušují, že do hry po této stránce nijak nezasahovali. „Bylo by zkreslující vnímat hru jako nějakou politickou satiru. To téma je nadčasové a nesouvisí bezprostředně s politickou situací v Anglii nebo 60. letech,“ zakončuje Syrovátka.
