„Ocitáme se mimo čas a prostor. Je to místo, ze kterého není úniku. Možná to je uprchlický tábor, možná staré divadlo, které přišlo o režiséra, anebo nádraží, kde nikdy žádné vlaky nejezdily, ale z nějakého důvodu tam ti lidé musí zůstávat,“ přibližuje atmosféru Alena Pešková, která do baletu obsadila čtrnáct tanečníků.
Ti však nebudou na jevišti sami. Jako živý doprovod se publiku představí liberečtí bubeníci Aries. „Tanec a rytmus jsou nejdůležitější elementy v hudbě. Spojili jsme dvě složky, ze kterých jsme udělali jednu silnou,“ svěřuje se Vojtěch Šeminský z Aries. „Jdeme do toho na plné pecky,“ slibuje bubeník.
Atmosféru orientu přenese do divadla i skladatelka Gabriela Vermelho, a to pomocí japonských hudebních nástrojů. „Po hudební stránce se jedná o velký zážitek,“ vábí diváky dramaturgyně Petra Březovská a naznačuje, co je hlavním motivem nového díla.
„Je tam pět elementů - voda, dřevo, oheň, zem a kov. S nimi souvisí pět lidských emocí, což je strach, hněv, radost, zádumčivost a žal,“ říká Březovská. To vše, a často i doslova, diváci na jevišti spatří.
Režisérka si udělala průzkum mezi tanečníky
Režisérka Pešková neskrývá nadšení, že právě takové dílo mohla v Liberci zinscenovat a zároveň odhaluje, jak se jí s tanečníky pracovalo.
„Hledala jsem například inspiraci, jak ztvárnit radost. Udělala jsem proto mezi nimi průzkum, co dělá radost právě jim. Sešly se mi odpovědi jako čas s rodinou a přáteli, party, někdo řekl spánek. To mi velmi pomohlo,“ vysvětluje šéfka baletu.
Podle ní je (S)tvoření specifické i tím, že pro tanečníky není vysoce náročné na techniku. „Je to spíš o tom ukázat emoce. Protože když tam emoce nebudou, představení je o ničem,“ myslí si.
Vizuálně bude poutat i scéna, jejíž autor Richard Pešek mladší použil systém skříní, které účinkujícím poskytnou úkryt i prostor pro převlékání. Jak bude asijská směs chutnat, se diváci přesvědčí na premiéře 6. dubna.
