Alkohol i rvačky, stovky dělníků z ciziny vyvolávají v Libáni napětí

  6:02
Byla to poklidná obec, teď se však Libáň na Jičínsku podle místních úplně proměnila. Napětí vyvolává přísun stovek dělníků z ciziny, které tam ubytovala agentura OSPRO. Cizinci pracují v továrně Antolin a s místními se dostávají do konfliktu.

V Libáni už se nesmí pít před večerkou ani jinde na veřejnosti (6.11.2018). | foto: Martin Veselý, MAFRA

„Alkohol, drogy. Máme strach, ale lepší je být zticha,“ prohodí na místním náměstí žena, která se představí jen jako Jitka. Příjmení prozradit odmítá a raději kvapně odchází.

Opodál postávají skupinky mužů s lahví v ruce - dělníků, kteří pracují v Antolinu, místní továrně na výrobu interiérů do aut. Pocházejí z Ukrajiny, Rumunska, Bulharska, Běloruska. Jsou to agenturní pracovníci, které do Libáně přiváží personální agentura OSPRO. 

Místním se nelíbí například to, že některé z nich nově příchozí levnější pracovníci připravili o práci. V kombinaci s občasnými slovními či dokonce fyzickými konflikty to ve městě vyvolává hluboké napětí.

Třeba roztržku z předminulého týdne v místním baru Jabas mezi skupinou ukrajinských pracovníků a místními musela řešit policie. Jeden člověk skončil v nemocnici.

„Naše hlídka zde zasahovala, jednu osobu jsme zadrželi,“ uvedl Josef Kačírek z policejního obvodního oddělení v Kopidlně. 

Podle starosty Libáně Jaromíra Přibyla agentura OSPRO začala první zahraniční pracovníky do města přivážet zhruba před rokem. 

„Je tady okolo dvou stovek cizinců, kteří pracují pod agenturou. Přesná čísla neznáme, Antolin i OSPRO jsou soukromé subjekty, které se nám nemusí zpovídat. Pro ně je prostě levnější přivézt cizince, než platit naše lidi. Jako město jsme na ně krátcí. Akorát jsme vydali zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti, který jejich posedávání snad trochu zmírní,“ říká Přibyl.

Cizinci z automobilky si spory vyřizují v ulicích, místní mají obavy

V místním hostinci se setkáváme s Michalem Balcarem, zakladatelem facebookové skupiny Libáň patří Libaňákům, stop OSPRO, kde se objevují výtky jak vůči agentuře, tak vůči jejím zaměstnancům.

„Žiju tady patnáct let, ale co se tady teď děje, jsem ještě neviděl. Bojím se pouštět děti na hřiště, kde si dřív hrály,“ říká. 

„Jsou neustále opilí. Dříve se mlátili mezi sebou, ale teď už si dovolí na kohokoliv. Chceme, aby s tím začal konečně někdo něco dělat. Máme strach, maminky s kočárky chodí na procházky ve skupinkách,“ popisuje rozhořčeně.

„Já si je sem ani nepouštím,“ přidává se hostinský Jan Řezníček. „Když přijdou, dám jim plechovku piva a pošlu je pryč. Nechci je tady.“

„Co tady máme dělat než chlastat?“

Ve čtyři hodiny odpoledne jsou už ulice Libáně poloprázdné. Před místní školou jen na lavičce posedává skupina cizinců.

„My jsme si přijeli vydělávat. Víme, že z nás mají místní strach, ale co máme dělat?“ krčí rameny muž, který nechce být jmenován, ale ostatní ho v zápalu konverzace oslovují Sašo.

Debata se stáčí ke stížnostem na podmínky, které jako agenturní zaměstnanci mají. „Vydělám si asi dvanáct tisíc korun a ještě k tomu musím platit za ubytovnu zhruba čtyři tisíce. Měsíčně mi po zaplacení všeho zbude asi pět tisíc. Co tady máme dělat než chlastat?“ stěžuje si a k němu se přidávají jeho kolegové. 

„Musíme si tady všechno platit,“ křičí jeden přes druhého lámanou češtinou. „Já tady mám třeba rodinu a manžel bydlí na jiné ubytovně než já, prostě nás rozdělili,“ svěřuje se Adriana, která přijela z Polska do Čech, jak říká kvůli lepším penězům. 

„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně. Nějaké peníze pošleme domů a pak tady žijeme, jak se dá. Není to lehké ani pro nás. Nechceme tady dělat problémy, jsme tu jen kvůli práci,“ dodává. 

Bydlení, na které upozorňuje skupinka dělníků, je dalším problémem, se kterým se nemohou místní smířit. Hlavní ubytovnu má OSPRO v budově fotbalového hřiště kousek od koupaliště, kde zřídili provizorní pokoje. Agentura si tento objekt pronajala přímo od města. Jenže podle starosty se tam vejde maximálně dvacet lidí. 

„Je nás tam rozhodně víc, třeba nás tam je pět v malém pokoji. Někteří bydlí ještě na silu, což je ubytovna tady za městem,“ říká skupinka pracovníků z OSPRO. 

Stovky cizinců do vesnice

Právě personální agentura podle informací MF DNES stojí i za nemalým množstvím zahraničních pracovníků v Mladé Boleslavi. Na svých webových stránkách se chlubí tím, že pracovní sílu přivádí ze sedmi zemí.

Jednatel agentury Svatopluk Čech na dotazy odmítl reagovat. „O problémech v Libáni nevím,“ odvětil. 

To jeho zaměstnanec Jan Kroupa, který vystupuje jako PR manažer, naopak sdělil, že o problémech ví, ale hovor následně hned ukončil. 

Město pronajalo své objekty agentuře ještě v době, kdy cizinců nebylo ve městě tolik a nebyly s nimi problémy. Vypovědět smlouvu už prý nyní nemůže. Další byty se však už agentuře pronajmout nechystá. 

„Jsme město se sedmnácti sty obyvateli včetně důchodců a kojenců. K tomu teď musíme připočítat stovky cizinců, což je v našich podmínkách opravdu velký počet. Agentura OSPRO také nakoupila nové objekty od soukromníků, aby je měli kam umístit. Nemáme z toho rozhodně radost, ti lidé se nechovají dobře,“ říká místostarosta Petr Soukup, který se obává, že se situace ještě zhorší. 

Kromě OSPRO místní viní také společnost Antolin. Ta na otázky MF DNES odmítla reagovat. „Co si dovolujete volat s takovými dotazy, nic vám do toho není,“ odvětil jen zástupce Antolinu zvýšeným hlasem a položil telefon.