Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Psaníčka zase prokouknou, zámeček v České Lípě dostane novou fasádu

  7:56
V roce 1583 si jej dal na břehu Ploučnice postavit Jetřich Berka z Dubé. Renesanční jednopatrový letohrádek Červený dům vedle vodního hradu Lipý sloužil kdysi šlechtě a bylo z něj i muzeum. Dnes tu jsou uschovaná vzácná díla a jako depozitář není ani přístupný veřejnosti. To by se ale mohlo v budoucnu změnit.

Letohrádek Červený dům v České Lípě. | foto: Hrady.cz

Lovecký zámeček totiž čeká rekonstrukce. Krajští radní už vybrali firmu, která obnoví jeho severní a jižní fasádu. Tu zdobí bohatá sgrafitová výzdoba, kterou tvoří pravidelná černobílá psaníčka.

„O tom, že opravu zaplatíme, jsme rozhodovali už před rokem. Zakázku získala společnost, která se již dlouhodobě zabývá restaurátorskými a rekonstrukčními pracemi historických a památkově chráněných objektů,“ uvedl hejtman Martin Půta.

Do díla by se mohla firma pustit už v říjnu, s tím, že na konci příštího roku bude hotovo. „Stěny letohrádku mají dvojitou omítku, kde na spodní bílé je nanesena druhá vrstva smíchaná s rozemletým dřevěným uhlím, kterou štukatéři seškrábali do požadovaného dekoru,“ přiblížila původní pracovní postup krajská radní Květa Vinklátová.

Památkově chráněný Červený dům sloužil dlouho panstvu jako lovecký zámeček. Koncem 18. století v něm byla barvírna a v letech 1837 až 1882 hostinec Zum Kessel. Když fungoval v 19. století v sousedním hradu Lipý cukrovar, byl do jeho areálu začleněn roku 1882 i Červený dům. Koncem 19. století, v roce 1889, po zrestaurování začal sloužit k bydlení.

A o padesát let později v něm bylo otevřeno českolipské muzeum. K němu se tehdy přičlenila i sousední budova z hospodářského dvora. Jako muzeum sloužilo až do roku 1964, dnes je v něm depozitář. A to je i důvod, proč není zámeček přístupný veřejnosti.

„Kromě toho slouží i jako restaurátorské dílny. Dokud nebudeme mít centrální depozitář, tak prostory nemůžeme pro návštěvníky uvolnit,“ upozornila krajská radní Květa Vinklátová.

Autor: