Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach je přirozený, chrání před chybami, říká „letecký chirurg“ Broum

  11:48
Sedm let působil v české armádě na pozici leteckého návodčího. Bojoval na dvou misích v Afghánistánu. Jeho zkušenosti vynesly kapitána Davida Brouma na konci loňského roku do generálního štábu na velitelství vzdušných sil. Předtím sedm let sloužil na základně Sedlec-Vícenice nedaleko Náměště nad Oslavou.

Kapitán David Broum je zkušeným leteckým návodčím. Má za sebou i bojové mise v Afghánistánu. „Většinou pracujeme ve dvoučlenných týmech. Kolegu mám buď přímo na místě, kde se odehrává boj, nebo mě kryje ze základny a je schopný mě kontrolovat a starat se o všechny ostatní letecké prostředky,“ popisuje Broum. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

A právě sem se na přelomu srpna a září na čas zase vrátil. V prostoru kolem základny totiž proběhlo mezinárodní taktické cvičení Ample Strike 2017. Zaměřeno bylo právě na sladění předsunutých návodčích s leteckými osádkami a veliteli pozemních jednotek.

„Letecký návodčí je takový chirurg. Vybírá bodové cíle, na které se zaměřujeme,“ přibližuje Broum práci specialistů, kteří se na Vysočině cvičí každý rok.

Jiná definice by mohla znít, že návodčí je dalším párem pilotových očí. Tím, který se dívá na případný cíl z jiné perspektivy.

Návodčími se šetří

Díky takzvanému přístroji rover se práce leteckých návodčích v posledních letech velmi změnila. Do přístroje dostávají ten samý obraz, který vidí i pilot. Navádění na cíl je tak přesnější a navíc se zvyšuje bezpečnost návodčích v boji. Už nemusí operovat pouze na předním okraji dotyku s nepřítelem, ale mohou být více stažení do týlu vlastních bojujících jednotek.

Fotogalerie

„Návodčích je malý počet, proto se s nimi šetří. Navíc je jejich výcvik relativně dlouhý a zkonzumuje i hodně peněz,“ dodává Broum.

Ovšem ani šikovný přístroj není pro návodčího stoprocentní ochranou před tím, aby určil vzdušné podpoře přesný cíl. Vždy potřebuje k ruce ještě mapu a kompas, aby byla jeho práce co nepreciznější.

Sám Broum to velmi dobře poznal při svých dvou misích v Afghánistánu. Tamní terén je totiž pro navádění letadel a vrtulníků velmi nepřehledný.

„V tamních horách se není o co zachytit. Já sice letadlu předám data, která potřebuje, ale pořád je tam neustálá korelace cíle. Pořád musím vést pilotovy oči po zemi, protože on nepozná, jestli je ten kámen tak velký, nebo tak velký. V zastavěné oblasti je každý dům trochu jiný, jinak orientovaný, proto je tam jednodušší se s pilotem domluvit,“ popisuje kapitán české armády.

Návodčí si letadlo „objedná“

Pro splnění mise potřebuje jen již zmíněnou mapu, kompas a rádio. Všechny ostatní přístroje, jako například laserové dálkoměry či označovače, jsou už jen doplňkem, který usnadňují splnění úkolu.

Rádio je nutné pro komunikaci s letadlem. Návodčí si přes něj může také „objednat“ stroj, který zrovna potřebuje.

„Pokud vím, že jdu do nějakého zastavěného prostoru, tak je možné si letadlo předplánovat a dát mu podmínky, s čím má přiletět. Nevybírám konkrétní zbraň, ale její typ do určitého terénu, prostředí, oblasti. A je přímo na agentuře, zda mi to letadlo dodá. Pokud si zavolám letadlo v immediate case (naléhavý případ, pozn. red.), tak je to jen na ní, co mi dá a co má k dispozici. To znamená, že můžu dostat celkem nevyhovující letadlo, ale musím s tím pracovat,“ popisuje Broum.

Po příletu na bojiště se pilot spojí s návodčím a dá mu takzvaný fighter checking. Je to přehled zhruba osmi údajů o tom, co nese za munici, jak dlouho může nad oblastí vydržet, údaje o misi atd.

„Letadlo se mi tak musí nahlásit vždycky, protože nemusí pokaždé přiletět s plným nákladem,“ podotýká Broum.

Své naváděcí schopnosti už několikrát musel osvědčit v ostrých misích. Přiznává, že v nich měl vždycky strach. A nestydí se za to. „Strach je přirozená záležitost a je to ochrana proti tomu, abyste neudělal chybu,“ dodává.