Vojáci i výletníci pokoušejí ledostěnu u Brádlerových bud v Krkonoších

  9:56
O jednu z nejstarších krkonošských bud se opírá osmimetrová ledová stěna. Její tloušťka je díky arktickým mrazům až sto centimetrů. U Brádlerových bud nad Špindlerovým Mlýnem trénují vojáci i výletníci.

Petr Bárta není zrovna typický krkonošský boudař. Zájem o outdoorová dobrodružství a kamarádi vojáci ho přivedli k netradičnímu nápadu. Přímo u Brádlerových bud, které už 10 let provozuje, postavil horolezeckou ledovou stěnu. Opřená je o zadní část boudy a měří osm metrů. V zimě na ní trénuje armáda i výletníci.

Na vytvoření ledové věže jsou kromě pořádných mrazů a zkušeností potřeba především tisíce litrů vody. Nestačí stěnu jen nastříkat, ale také je třeba se o ni starat. Díky tuhé zimě je ve výborné kondici a mohla by prý vydržet až do nástupu jara.

Stěnu opřenou o jednu z nejstarších krkonošských bud, jejíž první verze tu stála už v polovině 17. století, začal Petr Bárta ledovat těsně před Silvestrem. Díky tuhým mrazům byla hotová bleskově, stačily pouhé tři dny. Na šířku ledový blok v dolní části měří víc než metr, směrem nahoru se postupně zužuje.

Konstrukci tvoří klády jeřábem zapuštěné do země, k boudě jsou ukotveny ocelovými lany, aby se pod obrovskou vahou ledu nepohnuly. Hmotnost ledostěny se pohybuje v tunách. K vrcholu konstrukce je trubkami přiváděna voda, která pomalu stéká dolů. Klády pokrývá pletivo a na něm se tvoří led.

„Kapky vody se navazují na železo a prorůstají i mezi klády, vytvoří se tak kompaktní vrstva ledu,“ popisuje Petr Bárta.

Podle jeho odhadu na nastříkání stěny v ideálním případě stačí dva až tři tisíce litrů vody, v praxi jí ale za měsíc může být i dvojnásobek. „Stanou se chyby, mrzne to až dole, vodu sebere vítr, je potřeba zacelit díry po cepínech a mačkách,“ popisuje boudař.

V mrazech, které v současnosti panují, led roste doslova před očima. V některých místech se proto vytvořila téměř metrová vrstva. O stěnu v nadmořské výšce 1 156 metrů se „pán ledu“ musí pečlivě starat. Osekává boční rampouchy i nerovnosti, aby voda stékala po hladkém povrchu. V dobré kondici by ledová stěna měla vydržet alespoň do začátku března. Pokud bude v noci mrznout, denní teploty ani lehce nad nulou ledový blok nenaruší.

Na stěně trénují i dělostřelci

Je nádherný zimní den, slunce ozařuje okolní zasněžené kopce, teplota se pohybuje lehce pod nulou a před ledovou věží postává hlouček vojáků – důstojníků z Jinců na Příbramsku. Na Brádlerových boudách mají několikadenní kurz, jehož součástí je také ledolezení. Pro většinu z nich to je první zkušenost.

„Zapři se pořádně nohama, cepínem do toho nemusíš tak mlátit!“ dává pokyny svým svěřencům instruktor, nadporučík Matěj Picka z 13. dělostřeleckého pluku v Jincích, který je zároveň jistí lanem. První frekventant si s cepínem a mačkami rozumí velice dobře a nahoře je za několika minut. Pokud ví, kam má nabroušený cepín zaseknout, ani nemusí použít hrubou sílu.

Vojáci na Brádlerových boudách v Krkonoších trénují výstup na ledovou stěnu...

„Na ledu je obtížnější orientace než na skále. Chyty a stopy nejsou tolik vidět. Člověk musí hledat a opatrně zkoušet, na co může stoupnout,“ zdůrazňuje četař František Zouhař z výsadkového družstva.

Právě vojáci využívají stěnu nejčastěji. Každou zimu se jich na hřebenové chatě vystřídá několik desítek.

„Když se dostanete do hor, potřebujete vybavení jako mačky a cepíny. Na stěně trénujeme základní techniku, pro nováčky je to hlavně zážitek. Pokud se v tom budou chtít zdokonalovat, musí lézt a získávat zkušenosti i dál. Nedá se to naučit úplně jednoduše a rychle,“ vysvětluje Matěj Picka.

Po ledu se leze také na Výrovce nebo v Labském dole

Petr Bárta má Brádlerovy boudy v pronájmu od Klubu českých turistů už 10 let. Osmimetrovou konstrukci vybudoval hned první rok. Nápad vznikl - jak to obvykle bývá - u piva.

„Seděl jsem s vojáky v hospodě a bavili jsme se o tom, co by potřebovali k tréninku,“ vzpomíná krkonošský boudař.

„První rok nestála za nic, druhý rok byla výborná, třetí rok nepanovaly velké mrazy a led byl proto měkký. Letos je velice kvalitní a dlouho vydrží,“ libuje si Bárta.

Vedle ledové stěny u boudy udělal další outdoorové vychytávky: umělé laviniště z hromad sněhu nebo zimní bivak. V umělé „noře“ nadšenci kempují ve spacích pytlech.

Zdejší umělá ledová stěna je jedna ze dvou v Krkonoších. Druhá, přibližně o čtyři metry vyšší, se nachází u chaty Výrovky. Jediným místem v Krkonošském národním parku, kde je povolené lezení po přírodním ledu, je ledopád v Labském dole. Zájemci se však musejí předem zaregistrovat na internetových stránkách Správy KRNAP. Aby se zabránilo poškozování přírody, jejich denní počet je omezen.