Liberecká zoo má hříbata koně Převalského, klisně léčí poraněnou nohu

  6:42
Dvě nová hříbata mohou vídat návštěvníci ve výběhu koní Převalského v liberecké zoologické zahradě. První mláďata přišla na svět po necelých dvou letech od chvíle, kdy začala zoo tato zvířata chovat.

Hříbě koně Převalského v liberecké zoo | foto: Michal Krejčí

„Nejen pro zoo, ale i pro obě klisny znamenají tato hříbata prvoodchov. Ve stádu byla březí i třetí samice, ta ale bohužel porodila na začátku května mrtvé mládě,“ uvedla Klára Baláková z oddělení marketingu liberecké zoo.

Obě hříbata, sameček a samička, která přišla na svět 21. a 25. května, jsou zdravá a jejich matky se o ně vzorně starají. Jen malou klisničku v současné době ošetřovatelé pozorují a léčí, protože má poraněnou pravou zadní nohu.

„Ošetřování musí probíhat velmi citlivě a opatrně, od matky musí být hříbě oddělené jen chvilku, aby o něj neztratila klisna zájem,“ upozornila Baláková. 

Zoo chová koně Převalského od srpna roku 2017, kdy z německého Norimberku přivezla tři klisny. V květnu následujícího roku pak přicestoval i hřebec, který skupinku vzácných asijských lichokopytníků doplnil. 

Kůň Převalského by bez zoologických zahrad nepřežil

„Kůň Převalského je přesně tím druhem, který by bez zoologických zahrad nepřežil. Souhrou řady faktorů, jako byla například konkurence s hospodářskými zvířaty, lov nebo klimatické změny, na konci šedesátých let dvacátého století v přírodě vyhynul. Od roku 1969 přežívá pouze v chovech v zoo,“ upřesnil ředitel liberecké zoo David Nejedlo. 

Hříbě koně Převalského v liberecké zoo

Hříbě koně Převalského v liberecké zoo

Jedním z důvodů, proč se kůň Převalského hodil do chovu liberecké zoo, byla i jeho nenáročnost.

„Nemusel se pro něj stavět klimatizovaný pavilon, jako je tomu u jiných druhů zvířat žijících v tropech. Tady vznikl výběh propojením tří expozic. V jedné z nich dříve přebýval třeba pár pižmoňů, s jejichž chovem jsme skončili předloni v červnu,“ zmínil hlavní zoolog Luboš Melichar. 

Koně Převalského objevil v roce 1879 plukovník a kartograf ruské armády Nikolaj Michajlovič Prževalskij, který od kirgizských lovců získal kůži a lebku divokého koně. Ostatky zvířete po návratu do Ruska předal přírodovědci I. S. Poljakovovi, který nález v roce 1881 vědecky popsal jako nový druh a pojmenoval po objeviteli. 

Světová populace koně Převalského čítá na něco přes dva tisíce kusů a pochází z pouhých třinácti původních jedinců. Přes pět set koní již žije volně v přírodě v chráněných územích Mongolska a Číny. Dalších 250 jedinců obývá stepní oblasti ve střední Evropě.