„To auto budí respekt ještě dnes,“ tvrdí majitel hned několika vozů v barvách někdejší Veřejné bezpečnosti. Anebo možná jen zvědavost. Každopádně vždy upoutají pozornost. „Když jsme jeli sem, nikdo nás nepředjel, i když jsme jeli maximálně šedesátkou. Vytvořila se za námi pěkná kolona,“ říká Pavlovič, jehož auta byla jedním z taháků letošního Krimifestu v Březové u Sokolova.
Jak říká, kdysi v nich jezdil. „Ale spíš vzadu,“ upřesňuje Aleš Pavlovič se smíchem. Jeho snem však bylo vůz Veřejné bezpečnosti i řídit. A tak si jeden před dvěma lety sám upravil ze sériového vozu sovětské značky Lada. Do Březové však přivezl i tuzemskou škodovku ve žlutobílé barvě, ovšem s nápisem TAI. Je to zkratka Technické armádní inspekce.
Doma v Kynšperku, kde pod jeho rukama vzniká netradiční muzeum nejen historie bezpečnostních sborů, však má ještě Moskviče v modrobílé kombinaci, kterou Veřejná bezpečnost používala ještě před „žlutými psy“. Jeho cílem je jednou postavit celou flotilu vozů někdejšího integrovaného záchranného systému. Brzy by měla do sbírky škodovka v barvách VB, další pak chce stylizovat do podoby někdejších vozů požární ochrany.
Problém je v tom, že auta, která před lety používali policisté, hasiči, záchranáři či třeba pošťáci, dnes mají statut veteránů. To se často projevuje na jejich ceně. „Kdybych měl v kapse milion, už bych je asi měl všechny,“ upozorňuje na finanční náročnost svého koníčka Aleš Pavlovič.
Lada, či Žigulík, jak se sovětským vozům běžně říkalo, sice jezdí na veteránských značkách, je ale v plné permanenci. „S autem VB jezdím třeba i pro děti do školy,“ potvrzuje majitel vozu.
Sám vyrůstal v době, kdy potkat podobné vozidlo bylo každodenní záležitostí. „Tehdy měli lidé z příslušníků Veřejné bezpečnosti respekt,“ tvrdí.
