750 stupňů a 70 minut. Krematorium ukázalo, jak končí cesta člověka

  14:26
Česká republika je globální velmocí v oboru pohřbívání žehem. V tuzemsku je 27 krematorií, což je nejvíce na světě na počet obyvatel. Krematorium v Jihlavě-Lesnově 25 let provozují Služby města Jihlavy (SMJ). K výročí uspořádaly den otevřených dveří.

Ačkoliv SMJ slaví čtvrt století fungování, samotné krematorium je mnohem starší. Do provozu bylo uvedeno v roce 1976. „Od té doby tu bylo provedeno celkem 99 350 žehů,“ přiblížil mluvčí SMJ Martin Málek.

Návštěvníci si během exkurzí mohli prohlédnout takřka všechny běžně nepřístupné prostory včetně dvou kremačních pecí.

„Druhá pec je provozuschopná, ale použila by se pouze při výpadku první pece nebo v případě pandemií, kdy by narostl počet zemřelých,“ popsal Málek.

Truchlícím pozůstalým zůstává proces kremace a doprovodných činností z pochopitelných důvodů skryt. Sled kroků a jejich pravidla většinou detailně určuje zákon o pohřebnictví.

Nebožtíka v rakvi přiveze pohřební služba. Krematorium zesnulého nemůže převzít, pokud pohřební služba nepředloží doklad o prohlídce zesnulého.

Pokud si to přejí, mohou truchlící sledovat závoz rakve do pece

Pokud by měl obřad rozloučení proběhnout za více než sedm dnů, je na rakev s tělem umístěn štítek s pokynem „Nepálit“ a rakev je uložena do mrazicího boxu s teplotu minus deset stupňů.

Pokud je žeh plánován do sedmi dnů, je rakev odvezena na chladicího boxu, kde je teplota dva až sedm stupňů Celsia. Tam může být tělo nejdéle právě oněch sedm dnů, což je také doba od úmrtí, po kterou má rodina právo zesnulého vidět.

Pak přijde den smutečního obřadu. Pokud se koná ve velké obřadní síni, sjede v jeho závěru rakev se zesnulým uvnitř katafalku dolů už mimo zraky truchlících.

„Po obřadu pracovníci krematoria nechají opět rakev vyjet nahoru a převezou ji na vozíku rovnou k peci či do chladicí místnosti. Máme zde i malou obřadní síň, která se používá, pokud chtějí pozůstalí přes sklo s vytaženými žaluziemi sledovat i závoz rakve do pece,“ popsal mluvčí SMJ.

Nespalitelné kovové části z popela vyjme silný elektromagnet

Hlavní pec krematoria je vybavena automatikou, která řídí během kremace její provoz. Rakev se do pece zaváží při teplotě 750 stupňů Celsia, vlastní kremace pak podle váhy zesnulého trvá 70 až 80 minut. Popel, který váží včetně popela z rakve tři až čtyři kilogramy, je po kremaci shromážděn ve speciální nádobce. Po kremaci se nechá dvacet minut zchladit.

„Potom se z popela pomocí elektromagnetu vyjmou nespalitelné předměty - to je například kremační štítek tvaru písmene L s unikátním číslem kremace, který se zesnulým prochází pecí. Jsou to ale i totální endoprotézy, šrouby a dlahy z kostí, kardiostimulátory, přezky, kovové části rakví,“ popsal Martin Málek.

Následně se popel rozemele v přístroji zvaném kremulátor. To je v podstatě mlýnek, případně se hrudky dodrtí ručně. „Nakonec se rozemletý popel přesype do urny, která pak čeká na výdej pozůstalým,“ dodal Málek.

Obřad doprovází hudba, fotografie nebo i video, které se pouští z místnosti, odkud obsluha nenápadným průzorem sleduje průběh rozloučení i gesta obřadníka.

Vietnamské obřady doprovází vonné tyčinky a pohoštění

Jihlavské krematorium je jediné v Kraji Vysočina, jehož spádové oblasti slouží. Měsíčně zde provádějí 140 až 180 žehů. „Čtyřiasedmdesát procent pohřbů jsou kremace, pohřby do země ve větším podílu přetrvávají mezi tradičnějším obyvatelstvem venkova,“ řekl Málek.

Práce v krematoriu je psychicky náročná, ne každý zde zvládne pracovat déle než několik let. „Když se jedná o kremaci dítěte nebo mladého člověka, je to nápor na nervy. Nesmíte o tom přemýšlet, brát si to k srdci, jinak byste tu práci nezvládl. Je potřeba brát to jako službu pro lidi a po směně si vyčistit hlavu jinou činností,“ řekl čtyřicetiletý Milan, který v technické části krematoria pracuje druhým rokem.

Největší počet účastníků obřadu za poslední roky zde byl na kremaci brutálně zavražděné patnáctileté studentky Petry, s níž se přišlo rozloučit přibližně 700 lidí. „Stovky lidí se účastní rozloučení také při úmrtí známých lidí, třeba slavných hokejistů, i když je ti účastníci obřadu třeba ani osobně neznali,“ popsal Málek.

Zvláštností posledních let jsou obřady s žehem zesnulých z vietnamské komunity. Jedním z jejich pravidel je, že zesnulý musí být zpopelněn do přesně stanoveného času od rozloučení.

„Vietnamci zde mají při obřadech i svého duchovního, v prostoru jsou zapáleny vonné tyčinky, mají zde připraveno i své pohoštění. Obřadní síň je při rozloučení otevřená, takže sem během obřadu lidé různě přicházejí a odcházejí,“ přiblížil Málek.