Více než dvě stovky bohatě zdobených vajíček ukazují v prostorách vsetínského zámku. Rozhodně to není nudná podívaná. Ve vitrínách jsou vidět kraslice se složitými vzory, vtipnými či přisprostlými nápisy, nebo dokonce pomalované pštrosí vejce.

Výstava Kraslice a drátenictví však není jen přehlídkou jedné velikonoční tradice. Mapuje totiž titěrnou práci valašských malířů kraslic, kteří vzkřísili už takřka zapomenuté řemeslo.

„Batikování kraslic patří mezi vůbec nejstarší druhy zdobení velikonočních vajíček v Česku. Dnes tuto tradici udržuje jen několik málo lidí,“ vysvětluje kurátorka výstavy a etnografka Muzea regionu Valašsko Milada Fohlerová.

Jak se tedy zdobila vajíčka na Valašsku?
V regionu máme dva tradiční způsoby zdobení. Jednak to byla technika vyškrabování, která byla od počátku 20. století charakteristická pro oblast Rožnovska. Druhý způsob bylo batikování, tedy vykrývání vzorů voskem. Nejstarší batikované kraslice v muzejních sbírkách jsou z dvacátého století, ale ta tradice byla pravděpodobně mnohem delší.

5 fotografií

Proč se vlastně v období Velikonoc malují kraslice?
Souvisí to s pohanským zvykem oslav příchodu jara, ale také samozřejmě s křesťanským svátkem znovuzrození Krista. Zdobení vajíček symbolizuje obnovu života. Kraslice původně fungovaly jako dar. Dříve se zdobila výhradně plná vajíčka, která dávala děvčata chlapcům při šmigrustu. V polovině 20. století obnovili ve Vizovicích už takřka mrtvou tradici batikovaného zdobení. Plná vajíčka se začala vyfukovat, hromadně zdobit a stala se natolik známým artiklem, že odsud putovala i do zahraničí.

Co stálo za takovým rozmachem?
Členové tehdejšího Valašského krúžku ve Vizovicích si pozvali jedny z posledních malířek kraslic z okolních vesnic, aby techniku batikování včelím voskem naučily místní. Protože už skoro nebylo z čeho čerpat, obkreslovali si vzory kraslic uchovaných v tehdejším Krajinském museu ve Vizovicích. Z kurzů vzešla řada malířek kraslic z Vizovic, o šíření tohoto řemesla se starala především rodina Halů. A k rozmachu přispělo i Ústředí lidové umělecké tvorby.

Co to bylo?
To byla organizace, která se snažila renovovat staré tradice a trochu je modernizovat. Pro malíře kraslic představovala největší odbytiště. Prostřednictvím Ústředí pak kraslice putovaly k českým zákazníkům, ale také daleko do zahraničí. Vizovická vajíčka putovala v osmdesátých letech i na Západ, což nebylo obvyklé. Stala se žádaným artiklem ve světě, byla takovými unikátními krajovými suvenýry.

Jakými vzory se valašské kraslice zdobí?
Objevují se motivy jako srdíčka, která představují lásku, beraní rohy symbolizující plodnost nebo třeba vidle a hrábě značící dobrou úrodu. Na kraslicích jsou geometrické ornamenty, které mají svou symboliku. Například kosočtverce symbolizují plodnost a podobně. Ve Vizovicích se také hodně používaly různé nápisy.

Šlo o nějaké vzkazy?
Také. Nápis „Že tě ráda mám, vajíčko ti dám“ je například milostné vyjádření náklonnosti k partnerovi. Ale byly to i krátké věty z valašského mudrosloví. Některé byly žertovné, či dokonce přisprostlé. Některé reagovaly na tehdejší dobu. V osmdesátých letech se třeba objevil na vajíčku peprný nápis „Bavme sa o řiti, nebudem zavřití“. Na nápisy se v současnosti specializuje paní Jarmila Adamcová z Vizovic, jejíž kraslice máme na výstavě. Inspiraci čerpala z vizovických kronik či starých vajíček. Tyto kraslice si lidé velmi rádi kupují.

Vraťme se ještě k technice batikování. Jak moc je náročná?
Na první pohled to možná nevypadá složitě, ale je to titěrná a obtížná práce. Jedno vajíčko musíte vzít do ruky několikrát. Je potřeba mít trénovanou ruku a postupovat jemně, aby skořápka nepraskla. Vzory a linie se vytvářejí v jednotlivých vrstvách, vajíčko se postupně dává do dalších a dalších barev. Nakonec vejce rozehřejete, vše se smyje a zůstane vajíčko s různobarevnými vzory. Je to docela alchymie a hlavně jde o časově náročnou záležitost.

Jaké se ke zdobení používaly nástroje?
Nejčastěji to bylo takzvané pisátko. Dutá, kovová trubička, kterou se nanášel na vejce roztavený vosk. Dušan Hala z Vizovic přišel v šedesátých letech s vynálezem elektrického pisátka. Vosk se udržoval v rozehřáté nádobce, snadněji se roztíral, linky byly rovnější a lépe se s ním pracovalo. Tento vynález poté převzala většina malířek ve Vizovicích, i když některé dodnes používají jen to ruční.

Kolik vajec stihly malířky před Velikonocemi nazdobit?
Vyhlášená malířka Anna Hnilicová z Lutoniny, která žila v první polovině minulého století, jich za 14 dnů namalovala i 700. Malovala od rána do noci, skoro nespávala, aby splnila všechny zakázky. Také z toho dokázala uživit rodinu. Tady na Valašsku to byl důležitý zdroj příjmů, i když malování vajec byla jen sezonní věc. Foukané kraslice se samozřejmě později mohly tvořit po celý rok.

Na výstavě máte i pštrosí vejce. To se asi běžně nezdobilo, že?
Pštrosí vejce paní Adamcová kdysi dělala pro zakázku do Ameriky, ale šlo o výjimku. Jedno nám nazdobila na výstavu, ale prý už definitivně naposledy. (směje se) Toto vejce má totiž jinou strukturu, povrch je jako porcelán. Nepracuje se s ním vůbec dobře, barvy na něj špatně chytají, je to hodně náročné.

Ukazujete i zadrátovaná vejce. Jde o nějaký zvláštní druh zdobení?
Manžel paní Adamcové Pavel Adamec je řemeslník, který navazuje na starou tradici drátenictví, a na výstavě ukazujeme i jeho dílo. Drátování vajíčka bývalo i takovou součástí testu schopností dráteníka. Když se někde ucházel o práci, hospodář mu řekl, ať mu odrátuje vejce, a podle toho poznal, jak je ten řemeslník schopný. Paní Adamcová nám říkala, že je to jediná věc, kdy ji manžel pustí ke svému řemeslu. (směje se)

Přetrvává tradice zdobení kraslic na Valašsku dodneška?
Bohužel, co se týče batikovaných kraslic, se blíží zániku. Tuto tradici udržuje jen několik málo babiček, ale děti už v tom pokračovat příliš nechtějí. Vyškrabávání ještě stále docela funguje. I dnes má prodej kraslic komerční potenciál. Zákazníci si mohou sami říct, jak chtějí vajíčka nazdobená. Fungují především zmiňované nápisy.