„Hleděl jsem užasle na ledové stalaktity a stalagmity, někde propojené v jeden kus – stalagnát. Takový úkaz bych v Beskydech nečekal,“ řekl Šulgan, k němuž se informace o jeskyni dostala náhodou a mezi místními se o ní moc neví.
Dodal, že díky prasklinám mezi pískovci protéká voda, která pak kape ze stropu malé jeskyně a při teplotách pod nulourychle zamrzá.
„Každou kapkou na dno se výzdoba zvětšuje. Na některých tvarech – závojích – se podílí i vítr,“ vysvětlil ochránce přírody.
Když mrazy pominou, jeskyně se pomalu mění na obyčejné chladné místo, sloužící jako úkryt pro drobný hmyz, obojživelníky a netopýry. Podle Šulgana v Beskydech už existuje jen jedna podobná jeskyně.
„Nachází se pod Lysou horou a je o něco rozlehlejší. Říkáme jí ledová. Nemá sice tak pěknou krápníkovou výzdobu, ale i při vysokých letních teplotách je v ní stále mrazivo.“
