Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozsudek nad vrahem pošťačky platí. Soud zamítl obnovu řízení

  10:16,  aktualizováno  11:48
Krajský soud v Ostravě zamítl žádost o obnovu řízení v případu vraždy poštovní úřednice ve Skřipově na Opavsku. V platnosti tak zůstává trest devatenácti let vězení pro 29letého Martina Balhara. Jeho obhájce žádal obnovu zejména kvůli neprůkaznosti pachových stop.

Balhar si na místě podal stížnost na rozhodnutí, rozhodne o ní Vrchní soud v Olomouci. Státní zástupkyně se možnosti podání stížnosti vzdala. „Je to špatné rozhodnutí, špatné,“ komentoval Balhar verdikt.

Soudkyně Petra Hajdíková uvedla, že aby soud nařídil nové projednávání případu, musel by se objevit nový důkaz, případně důkaz, který by jednoznačně ovlivnil závěrečný výrok.

„Nic z toho se nestalo,“ konstatovala soudkyně. „Obhajoba odsouzeného byla provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Ani není reálná možnost, že by se činu dopustila jiná osoba,“ dodala.

Speciálně vycvičený pes ani jednou nezaváhal

Vražda se stala v pondělí 30. září 2013. Okolo sedmnácté hodiny vrah vnikl za přepážku a 39letou ženu ubodal. Z trezoru zmizelo 200 tisíc korun. Až následující rok v srpnu police zadržela Balhara, který v obci žil a pošťačku osobně znal.

Fotogalerie

Kriminalisté neměli žádný přímý důkaz, chyběly otisky, k mání nebyl svědek, nenašly se ani uloupené peníze.

Na Balhara však ukazovala řada nepřímých důkazů. Vždy měl málo peněz, bodal levák, což je i Balhar, a zejména speciálně vycvičený pes nikdy nezaváhal při určení pachových stop na poštovním z trezoru, na kabelce úřednice, na její ruce i na vnitřní klice poštovní přepážky.

Krajský soud v Ostravě v lednu 2016 vyřkl rozsudek 19 let vězení, což potvrdily i Vrchní a Nejvyšší soud.

Jenže právě pachové stopy Balhar a jeho obhájce zpochybnili. Opírají se zejména o oponentní posudek, který důkazy znalců vyvrací. Pomáhá jim v tom i spolek Šalamoun, který se zaměřuje na nejasné případy.

Můj pach se jen přenesl, tvrdí Balhar

„Jako nevinný člověk už nevěřím nikomu, čtyři roky nad tím přemýšlím,“ konstatoval Balhar. Připouští, že v osudný den na skřipovské poště v budově obecního úřadu byl, ale už dvě hodiny před vraždou, když tam rušil účet. „Složku s doklady jsem měl stočenou v rukávu a při jízdě na kole jsem se zpotil,“ vysvětluje, jak se dostal jeho pach za poštovní přepážku. „Takže se tam přenesl, ne že jsem tam vstoupil,“ opakoval odsouzený.

Soudkyně Hajdíková argumentovala například tím, že poštovní úřednice poté obsluhovala i další zákazníky, jejichž pachové stopy se našly v prostoru pro veřejnost, nikoliv však na místech, kde byly Balharovy pachy.

Šalamoun zase upozorňuje na to, že pachové stopy jako důkaz se v zahraničí takřka nevyužívají. „Například v Nizozemí byla metoda pachové identifikace zcela zakázána. Má totiž vysokou chybovost a je těsně nad hranicí náhody,“ zmínil místopředseda spolku Václav Peričevič.

Balharova matka: Ještě má nějakou naději

Soudkyně potvrdila, že pachové stopy nemohou být jediným důkazem vedoucím k odsouzení. „V tomto případu navazovala řada dalších nepřímých důkazů a obhajoba tam byla zcela vyvrácena,“ uvedla předsedkyně senátu.

Balharův obhájce Petr Hampel po vynesení rozhodnutí konstatoval, že soud si vybral jen to, co se mu hodilo. „Soudu podle nás nezbyl jediný argument pro to, že se klient nacházel na poště v době vraždy.“

Balharova matka ještě v soudní síni plakala. Po skončení líčení řekla médiím, že se takového rozhodnutí obávala, protože sledovala jednání soudu od počátku.

Právě rodiče potvrzují alibi, že Balhar byl v době činu doma. „Kdo to nezažije, tak si to neumí představit, když víte, že váš syn je nevinný a někde tam sedí. Má nějakou naději, to ho drží, ale to, co se tam děje... Ani z poloviny neřekne, co prožívá, nechce, abychom měli ještě větší strach,“ řekla na adresu věznice ve Valdicích na Jičínsku.

Autoři: ,