Za udušení tchyně a nemohoucí manželky sáčkem dostal muž 15 let vězení

  10:56,  aktualizováno  11:29
Zavraždil nemohoucí manželku a tchyni, obě ženy udusil igelitovým sáčkem. V době činu to 61letý Rostislav Kotala považoval za vysvobození pro všechny, protože žena byla po mozkové mrtvici ochrnutá a její matka vážně nemocná. Krajský soud nyní muži uložil za dvojnásobnou vraždu trest 15 let vězení.

Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce se sice vzdal práva na odvolání, Kotala si ale po poradě s obhájkyní vzal lhůtu na rozmyšlenou.

Kotalův skutek se pohyboval v trestní sazbě patnáct až dvacet let, případně hrozil i vyšší výjimečný trest. Vzhledem k okolnostem ale nebylo zcela vyloučeno ani mimořádné snížení sazby.

Státní zástupce žádal trest na spodní hranici trestní sazby, takže patnáct let, a to v mírnějším typu věznice s ostrahou.

Žalobce: Obžalovaný si ukrojil větší krajíc, než mohl sníst

„Je tam řada polehčujících okolností, například nezaviněné tíživé rodinné poměry, doznání, pomoc při vyšetřování, lítost a dosavadní řádný život. Existují ale i přitěžující okolnosti, a to vražda blízkých osob a využití jejich nemohoucnosti. Obžalovaný si takzvaně ukrojil větší krajíc, než mohl sníst,“ uvedl žalobce s tím, že bylo možné využít i různých asistenčních služeb pro domácí péči.

Práva závěrečné řeči využil i jeden ze dvou Kotalových synů, který pracoval v Nizozemí. Upozornil, že pro něj je otec stále vzorem a vzpomenul na poslední setkání s ještě zdravou matkou.

„Maminka mi mávala na letišti a za pár dnů už nebyla. Oficiálně sice nebyla mrtvá, ale už nežila,“ zmínil její stav po těžké mozkové mrtvici.

Syn obžalovaného: Neberte mi třetího milovaného člověka

Plačíc řekl, že pak během chvíle přišel o dvě milované osoby - maminku a babičku. „Prosím, soude, neberte mi třetího milovaného člověka.“

Obhajoba poukazovala zejména na zoufalství, které muž prožíval, a jeho veškerou snahu pomoci. Obhájkyně svou řeč zakončila slovy: „Žádám o mimořádné snížení pod trestní sazbu. Kdy jindy, když ne teď?“

Samotný Kotala se obrátil na státního zástupce s tím, že se snažili kontaktovat různé služby domácí péče. „Ale to znamenalo jen to, že by přišli na krmení ráno, v poledne a odpoledne. Co večery a noci?“

Soudkyně: Čin lze pochopit, nikoliv omluvit

Trest prý přijme jakýkoliv. „Každý pro mě totiž bude doživotním. Vždy, když jsem odcházel na odpolední směnu, tak jsem Naděnce sliboval, že se vrátím, že za ní přijdu. To ti Naděnko slibuji i teď.“

Rostislav Kotala (uprostřed) před zahájením soudního líčení, obžalovaný je z vraždy nemohoucí manželky a tchyně. (18. prosince 2018)

Soudkyně konstatovala, že Kotalův čin lze pochopit, nikoliv však omluvit. „Je obdivuhodné, co vše za čtyři roky zvládal, ale způsob ukončení je zcela neakceptovatelný,“ vysvětlila.

Upozornila, že za vraždu dvou osob se dává trest o několik let vyšší, ale současně to není případ pro mimořádné snížení trestní sazby. „Jde o dvě zemřelé osoby, uvažování obžalovaného v době činu bylo racionální, časová prodleva od činu po příjezd policie byla poměrně dlouhá,“ vysvětlila.

Kotala, bývalý řidič autobusu, soudní líčení z velké části proplakal. K činu se doznal. Osudné ráno 16. dubna nejprve vešel k tchyni do ložnice, kde staré ženě řekl, že „to už není život“.

Tchyně ještě prý přikývla a chtěla se na posteli posadit, ale to už jí Kotala ústa přikryl sáčkem. Obžalovaný ho popsal jako „sáček z Kauflandu na rohlíky“. Druhou rukou příbuzné sevřel nosní dírky, pak tchyni ještě přiklekl. Zemřela vzápětí.

Postiženo osmdesát procent mozku

Pak sestoupil do přízemí a tam provedl stejnou věc i své nemohoucí manželce ležící na polohovací posteli. „Manželce jsem jen řekl: Promiň, Naděnko, je to pro nás všechny vysvobození.“

Smutný příběh se začal odvíjet v pátek 13. června 2014, kdy Kotalovu manželku postihla těžká mozková mrtvice. Po prasknutí výdutě mozkové tepny bylo nejspíše nevratně poškozeno až osmdesát procent tohoto životně důležitého orgánu. Žena byla ochrnutá, sama nemohla chodit, jíst, ani pít. Potřebovala pleny.

Kotala popisoval patálie v nemocnici a pak s hledáním vhodného sociálního ústavu. Manželku si často brával do domu v ostravském obvodu Svinov. „Z veselého domečku se stal dům hrůzy,“ povzdychl si.

Těžkou ránu osudu snášel zpočátku s tchyní statečně, ale postupem času se dostával do depresí, zvláště když se rychle zhoršoval i zdravotní stav manželčiny matky a tomografický snímek mozku jeho ženy ani po několika letech neprokázal žádné zlepšení.

Autoři: ,