Být užitečný je dobrý pocit, říká dárce dřeně, který zachránil život

  18:42
Řada dobrovolníků evidovaných v národním registru dárců kostní dřeně podobný telefonát nikdy nezažije. Martin Bíbr z Přerovska však ode dne, kdy se na seznam nechal zapsat, tušil, že jeho chvíle přijde. Dočkal se loni v červnu. Rok a půl poté, co vstoupil do registru, pomohl zachránit život jinému člověku.

Oceněný dárce kostní dřeně Martin Bíbr. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

„Nejen z ocenění, ale vůbec z dárcovství jako takového mám velkou radost, dává člověku dobrý pocit,“ říká devětadvacetiletý muž z Křenovic, který pracuje jako policista v Kroměříži. Už z toho titulu měl k dobrovolnému dárcovství vždy blízko, krev daruje od svých 23 let.

„V zaměstnání vidím skoro denně, že krev se může hodit kdykoliv. Odběr člověka nebolí a nic mu nevezme, naopak odchází posilněný o pocit, že je užitečný,“ vysvětluje.

K tomu, aby se nechal zapsat také do Českého národního registru dárců dřeně, jej motivoval kolega.

„Nikdy jsem se nepotkal s nikým, kdo kostní dřeň potřeboval, vždy jsem o takových případech jen četl. Ale utkvělo mi, jakou radost měl kolega, který měl příležitost kostní dřeň darovat,“ popisuje Bíbr, který nedávno za svůj podíl na záchraně lidského života převzal spolu s dalšími třiceti dárci ocenění.

Stejně jako drtivá většina jiných dárců ani on neví, komu konkrétně jeho krvetvorné buňky pomohly. Dozvěděl se jen tolik, že to byl muž z Česka.

Příjemce chrání anonymita. Zachránci a zachránění se mohou potkat až poté, co se pacient plně uzdraví, se setkáním navíc musejí souhlasit obě strany.

V českém registru je 68 tisíc jmen, což zdaleka nestačí

Jak vlastně odběr kostní dřeně vypadá? Existují dva způsoby, jak krvetvorné buňky získat – lékaři je odeberou buď v narkóze z pánevní kosti, nebo separací krevních buněk. Ta se dá popsat jako delší odběr krve. Z jedné žíly jde krev do separátoru a druhou se vrací zpět do těla. Pro pacienty je vždy některá z metod vhodnější, lékaři však musí respektovat i rozhodnutí dárce.

Martin Bíbr buňky daroval prostřednictvím odběru krve. „Tři dny předtím jsem u svého obvodního lékaře dostával injekce na vyplavení kostní dřeně. Samotný odběr nebolí, já jen kvůli injekcím předtím špatně spal. Někdo nemá problémy žádné a ty moje byly zanedbatelné v porovnání s tím, co asi musel prožívat člověk, který na buňky čekal,“ podotýká Bíbr.

Odběr absolvoval v Plzni a trval celkem asi pět hodin. „Jen co mi kostní dřeň odebrali, usnul jsem tak tvrdě, že mě nakonec museli budit,“ usmívá se muž, který už k dárcovství kostní dřeně motivoval i kolegy.

V národním registru je v současnosti 68 tisíc jmen. „To číslo se zdá vysoké, ale pořád platí, že dárců je málo. Kdybychom nespolupracovali se světem, řada nemocných by nedostala šanci,“ uvedla Zdena Wasserbauerová, která pomáhá registr plnit.

Činnosti se jako laický dobrovolník věnuje už 22 let a za tu dobu do něj pomohla nasměrovat přes 15 tisíc potenciálních dárců. Osmasedmdesátiletou ženu přiměla k dobrovolnictví vlastní zkušenost s leukemií, když jí bylo 56 let, onemocněl touto nemocí krve její vnuk.