Kostnici v Markvarticích už mají, teď chtějí opravit cenné varhany

  9:46
Lidé z Markvartic na Jičínsku se rozhodli sehnat peníze na opravu unikátního nástroje z dílny uznávaného varhanáře Josefa Predigera. Pomoci by měla veřejná sbírka. Redaktoři si vyzkoušeli, jak teď zchátralé varhany hrají. Místní sní, že nástroj opraví a pak pozvou umělce, kteří ho rozezní.

Obci s pěti sty obyvatel dominuje malé nádvoří s hospodou a obecním úřadem. V něm zasedá i spolek Přátelé Markvarticka, který se před rokem rozhodl zachránit varhany z poloviny 19. století.

Nástroj, jehož stavitelem je zřejmě Josef Prediger, je rozložen a čeká na restaurování. Na to musí teprve spolek sehnat peníze. Pomoci by měla veřejná sbírka, která se obci už jednou vyplatila.

„Před lety jsme se rozhodli opravit zdejší hodiny, na ně se podařilo vybrat neuvěřitelných 310 tisíc korun. Letos na podzim je poprvé spustíme,“ říká Petr Brabec ze spolku Přátelé Markvarticka, který se rozhodl zachraňovat tamní umělecká díla a památky.

Spolek zvolil stejnou taktiku i u dvě stě let starých varhan ze zdejšího barokního kostela sv. Jiljí. Kostelem provedl i redaktory MF DNES.

Petr Brabec otevírá dveře, které charakteristicky skřípou. Při vstupu uhrane vyzdobený mobiliář a napravo v patře tři metry vysoké varhany, kterým členové spolku obětují volný čas. „Jde o velice cenný nástroj. Mistr Prediger, který je zrekonstruoval v letech 1861 až 1863, za ně podle kronik dostal 1 085 zlatých,“ říká Petr Brabec.

Na nástroji se podílel i jičínský malíř Josef Stoklasa, který pozlatil řezby. „Vznikl tak klasický zásuvkový nástroj v klasicistně pseudorománské skříni, který byl v roce 1890 opraven. V roce 1918 do něj firma Ženatý a Kunt dodala zinkové píšťaly,“ ukazuje Brabec.

Varhany jsou funkční jen částečně. „Před dvěma lety jsme je rozebrali, kvůli běžné údržbě, a zjistili, že pouhá údržba stačit nebude a bude nutné je nechat zrestaurovat,“ říká Brabec.

Varhany hrají jen z několika píšťal, které čeká rozmontování. Petr Brabec spouští v zadní části proud. Naše snaha zahrát Ovčáci, čtveráci končí po prvních tónech, avšak i přes značné poškození je zvuk v akustice kostela mrazivý.

„Kdo má sluch, ten to poslouchat nemůže. V posledních letech hrály velmi špatně. Pak se na ně hrát přestalo a chátraly. Jeden náš člen, který hraje na klavír, si na ně občas chodil zahrát, aby vyhnal prach z měchů,“ říká s úsměvem Brabec.

Stát je plný kulturních barbarů, stýskají si lidé ze spolku

Spolek, jenž vznikl před čtyřmi lety, hledal zastání a pomocnou ruku u církve, která varhany vlastní.

„Varhany jako celý kostel jsou kulturní památkou. První krok, než jsme sbírku vůbec spustili, bylo získat památku do majetku obce, ale třeba mobiliář až na pár výjimek a nástroj jsou stále majetkem církve, od níž je máme v zápůjčce. Bohužel církev nám žádné peníze na opravu neposkytne, protože, jak nám bylo řečeno, podobných kostelů, jako je ten náš, má stovky,“ uvádí Brabec.

Kromě sbírky a obecních peněz by mohla pomoci dotace od Královéhradeckého kraje. „Ten, jako jediný v republice, vypisuje program na podporu varhan, což je asi tři sta tisíc ročně. Pokud bychom získali alespoň část, mohli bychom začít,“ říká Brabec.

I kdyby se podařilo spolku získat několik set tisíc do začátku, je před ním dlouhá cesta. „Pokud se všechno podaří, chtěli bychom ještě letos připravit restaurátorský záměr. Pak bude následovat závazné rozhodnutí památkového úřadu a výběrové řízení, z toho vzejde cena. Až pak můžou začít opravy. Může to být otázka i pěti let,“ popisuje Brabec.

Náklady na restaurování mohou být až dva miliony korun. „To se teď strašně těžko odhaduje. Určitě je budeme opravovat postupně, protože celou částku bychom dohromady nedali. Nejnákladnější a nejzákladnější jsou píšťaly a vzdušnice. Sami nevíme, jak náročný to bude proces,“ míní Petr Brabec, jehož trápí, že se o podobné památky nikdo nestará.

„Stát je plný kulturních barbarů. Dnes se o takové věci zajímají jen skuteční nadšenci, kteří i sem jezdí ze všech koutů republiky. Skutečně záleží na hrstce lidí, kteří mají rádi kulturu a památky a mají k tomu úctu,“ říká s hořkostí.

Kostnice pod kostelem už má opravu za sebou

S tím souhlasí i další členka spolku Eva Kuželová. „My také jezdíme do jiných měst, kde mají stejné problémy nebo se snaží o podobné věci. Vždycky nám tam říkají, že místní o to nemají zájem, že je to s nimi těžké,“ říká.

Varhany jsou pro obec šancí na nový kulturní život. „Chceme, aby jednou na ně zahrál nějaký mistr,“ shodují se. „Je spousta umělců, kteří by rádi na varhany hráli, ale nemají se k nim jak dostat. Proto máme v plánu přilákat studenty a přes ně sem dostat profesory, aby přednášeli. Prostě lidi, kteří z toho budou mít radost.“ Kromě varhan vydal kostel sv. Jiljí i další tajemství: několik tisíc lidských ostatků.

„Chtěli jsme opravit bývalou márnici, a když jsme začali kopat, zjistili jsme, že celou podlahu tvoří kosti,“ říká Eva Kuželová a ukazuje na opevnění kolem kostela, kde jsou ostatky až v půlmetrové hloubce.

„Byli tady archeologové a asi dva roky zkoumali všechno možné. Nakonec se našlo asi tři a půl tisíce kostí až ze 17. století,“ podotýká Kuželová.

Obec si vytvořila kostnici. „Tu jsme zvládli financovat sami, teď se nám snad podaří varhany,“ míní Eva Kuželová.