Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kohoutí rekordman kokrhá až sedmdesát vteřin. Jeho zpěv připomíná šroťák

  11:38
Dušan Kresan z Budišova na Třebíčsku chová v Česku nepříliš rozšířené kohoutí plemeno kosovského kokrháče. Jak už název napovídá, je charakteristické zejména vytrvalým kokrháním. I když jeho chovatelé mluví raději o zpěvu.

Jednou se za Dušanem Kresanem zastavil jeho kamarád. Když se oba přátelé bavili, zarazil návštěvu nečekaný zvuk. „Tobě tady někde teče voda?“ zeptal se známý svého hostitele. „Ne, to jenom kokrhá kohout,“ usmál se Kresan.

Fotogalerie

Na podobné dotazy a přirovnání specifického kokrhání svého kohouta k různým zvukům je zvyklý. Už si o něm vyslechl například i to, že vydává zvuk, jako když se zapne šroťák na obilí. „Provozujeme pneuservis a jezdí k nám různí lidé. Když to slyší, tak se někdo ptá: ‚Co je to za starýho kohouta, kterej má tak vychlastanej hlas?‘“ přidává další.

Zatímco u běžných kohoutů zakokrhání trvá dvě až tři sekundy, u „kosováka“ je to kolem 20 až 60 vteřin. Za výborné zpěváky jsou považováni kohouti s výkonem nad 40 sekund, rekordman „zpíval“ přes 70 vteřin.

Na tak vysokou laťku kusy z Kresanova chovu ještě nedosáhnou, ale rozhodně se nenechají zahanbit. „Na zahradě jsem si to zkoušel měřit a můj nejlepší kohout to vydržel čtyřicet sekund.“ Ovšem ne vždy dokážou ptáci ze sebe dostat takový výkon.

Na vesnici bydlí právě proto, aby měl drůbež

Při nedávné budišovské pouti uspořádali tamní chovatelé dvoudenní soutěž v kokrhání kohoutů. Ptáky dali do oddělených klecí tak, aby na sebe navzájem neviděli. Pak se sesedli a dali si časový limit, během něhož budou měřit délku kokrhání. První den klání ze sebe kosovský kokrháč nevydal ani hlásku a na výhru mohl zapomenout. „Nedá se přinutit k tomu, aby dělal něco, co zrovna nechce,“ krčí rameny chovatel.

Vše si však vynahradil o den později. Jeho kohout sice zakokrhal jen jednou, ale zato suverénně nejdéle. Kosovské kokrháče chová Dušan Kresan poměrně krátce, začal teprve loni. Je však znát, že si za tu dobu jeho srdce získali.

Pták, který původně pochází z Kosova, je ve své zemi chráněný jako národní a kulturní bohatství. I proto bývá vyobrazen na tamních poštovních známkách. „Taky jich už pár mám,“ přiznává chovatel z Budišova.

Ovšem chov kohoutů má i stinnou stránku. Ne všichni sousedi jsou totiž naladěni na hlasité a dlouhé kokrhání, zvlášť když máte víc kohoutů různých plemen.

A třenicím se v Budišově nevyhnul ani Kresan. „Už mi přišel doporučený dopis, ať chov zruším. Ale já bydlím na vesnici právě proto, abych měl drůbež. Nic rušit nebudu,“ říká odhodlaně.