Z dlouholetého podnikání má vzpomínek na rozdávání. „Jednou nám zničehonic volal běžec na lyžíchLukáš Bauer. Vracel se zrovna z olympiády a blahopřál mu prezident Václav Klaus. Když se setkali, řekl mu, že asi šijí u stejné firmy,“ připomíná jednu z nich třiašedesátiletá podnikatelka.

Dnes už jména zákazníků zmiňovat nechce, obzvlášť ne těch politicky aktivních. „Šijeme stejně pro prezidenta i pana Nováka, který přijde do obchodu,“ říká Vávrová.

V současné době řeší rodinná firma velkou změnu. Společnost totiž v budoucnu převezme syn Jiří Vávra.

„Dělám to už dlouho. Naše děti v tom vyrůstaly a syn se rozhodl pokračovat, z čehož mám radost. Teď se věnuje obchodu, managementu a rozvoji. Díky jazyku navíc komunikuje se zahraničím. Pochopitelně se občas objeví nějaké generační rozpory, ale to je normální,“ usmívá se Vávrová.

Jiří Vávra se zároveň rozhodl pro velkou změnu. Po bezmála třiceti letech chce výrobu přesunout mimo dům, kde nyní pracuje osmnáct lidí. Nové výrobní prostory mají vzniknout pod továrnou firmy Sak ve Vimperku. Práce by měly začít příští rok.

I Vavi se potýká s nedostatkem zaměstnanců. Vyřešit to chce vlastním učňovským vzděláváním, které povede Věra Vávrová v současných prostorách. Kvůli nedostatku lidí vimperský podnik občas nestíhá plnit zakázky.

Denně totiž musí ušít 100 až 130 košil. Košili na zakázku je schopný vyrobit i za dvě hodiny. Část výroby se proto přesunula do Makedonie.

„Syn se v Praze seznámil s mladíkem, jehož otec měl továrnu na výrobu košil. Pro mě byla výhoda v tom, že umí česky. I když v Asii by se nám to asi vyplatilo víc, jde nám o kvalitu. Jezdíme i do výroby a všechno si můžeme zkontrolovat. Měsíčně tam šijeme jeden a půl až dva tisíce košil,“ dodává Vávrová.