Je to dobrá zpráva pro všechny, kteří doma zodpovědně slévají olej z pánví a fritéz. Od roku 2020 už jej nebudou muset nosit až do sběrného dvora, v ulicích se mají povinně objevit speciálně upravené kontejnery (více v článku Tuktejner na každém rohu, zní plán. Čechům vznikne nová povinnost).

Ve Zlínském kraji má myšlenka naději na úspěch, už dnes se tak chová řada obyvatel.

„Ročně odevzdají několik tun takového tuku,“ potvrdil Pavel Běťák, který má v Technických službách Zlín na starosti sběrné dvory. Jsou celkem čtyři a tuk berou všechny.

„Když ale budou kontejnery v ulicích, věřím, že zájem bude ještě větší,“ dodal Běťák.

Systém mohl už nějakou dobu fungovat. Zatímco jinde v republice kontejnery mají, z větších měst ve Zlínském kraji je nenabízí ani jediné. S největší pravděpodobností města počkají až do poslední chvíle, tedy zhruba rok a půl.

„O umisťování nádob v příštím roce neuvažujeme, ale v budoucnu nebude problém několik vhodných míst nalézt,“ reagovala vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství zlínského magistrátu Vladimíra Pavlovová.

Zároveň však upozornila na nebezpečí. V kontejnerech se totiž může míchat jedlý olej s motorovým.

„Ve volně přístupných popelnicích bude výskyt obojího, což znemožňuje zpracování. Toto nelze nijak ovlivnit a závisí to na ukázněnosti lidí,“ upozornila.

Hradiště a Meziříčí kontejnery brzy rozmístí

Ve Vsetíně zase mají problém s místem. Už dnes kapacita popelnicových hnízd nestačí. Sotva se tam vejdou kontejnery na papír a plasty.

„Máme podaný projekt na první čtyři velkokapacitní kontejnery, které budou částečně skryté pod zemí,“ podotkl místostarosta Vsetína Tomáš Pifka.

Vytipovaná jsou čtyři nejexponovanější místa na sídlištích. Polopodzemní kontejner mají mít třeba v Rybníkách nebo Luhu.

Pokud se osvědčí, mohou v budoucnu problém vyřešit. Ubylo by popelnic na běžný odpad a bylo by místo pro nádoby na recyklaci.

„Každopádně to bude znamenat pro město náklady navíc,“ dodal Pifka.

Takový úspěch jako ve Zlíně s odběrem ve sběrných dvorech nemají, přestože jeden z nich je umístěný strategicky blízko centra města a snadno dostupný. Obyvatelé ho ale obecně využívají jen málo. Městu kvůli tomu hrozí, že bude muset vrátit dotaci na jeho stavbu.

S tříděním v kontejnerech však problém není a městu ročně přinese do rozpočtu několik milionů korun.

Zřejmě nejdál jsou s přípravami v Uherském Hradišti a Valašském Meziříčí, kde už rozmístění konkrétních sběrných nádob připravují. Hradiště jedná o jejich nákupu a má vytipovaných 20 lokalit.

V Meziříčí počítají s tím, že se v ulicích objeví nejpozději příští rok. Zároveň vědí, že bude nutná i propagace.

„Lidé o možnosti recyklovat kuchyňský olej vědí jen velmi málo. Dotazy na kontejnery jsme třeba nezaznamenali vůbec, ví o tom jen ten, kdo se zajímá,“ mínil starosta Meziříčí Robert Stržínek.

Ztuhlý olej je v potrubí odolnou ucpávkou

Na dobu, kdy se lidé naučí odevzdávat použitý tuk k recyklaci a přestanou ho vylévat do toalet či dřezů, ale nejvíc čekají Vodovody a kanalizace (VaK). Organizace napříč Zlínským krajem totiž bojují s ucpanými odpady.

„V případě bytovky nebo paneláku to steče akorát k patě baráku, tam to zatuhne a přicpe potrubí. Nejhorším obdobím jsou Vánoce a silvestr, kdy smaží všichni najednou,“ uvedl ředitel VaK Kroměříž Ladislav Lejsal.

Zároveň pak narůstá problém s přemnožením hlodavců. „Vídáme tam obrovské množství děr po potkanech. Lidem vadí, ale přesto je neustále krmí,“ podotkl.

Problém je to větší, než by laik čekal. Jeden litr oleje dokáže znehodnotit milion litrů vody. Vůz na čištění potrubí vyjde na 13 milionů korun a navíc je problém se skládkováním tuku.

Ztuhlý olej v potrubí tvoří velmi odolnou ucpávku, hroudy se dostávají i do čerpadel, která ucpávají.

„Kromě toho se tuk nalepuje na vnitřní stěny kanalizačních trubek a především u betonových nastává chemická reakce, která urychluje korozi jejich stěn,“ popsal předseda představenstva společnosti zlínského VaK Svatopluk Březík.

Jen v průběhu loňského roku zachytila čistírna odpadních vod ve Zlíně 35 tun tukového odpadu.

„Použité tuky se přitom dají recyklovat a využít při výrobě energie jako paliva nebo například i při výrobě kosmetiky. Rozhodně nepatří do kanalizace,“ doplnil Březík.