Fronty na banány i televize, pořadníky na favorita. To byl socialismus

  8:44
O frontách za socialismu se vyprávějí legendy. Nebylo to tak, že by lidé čekali vždycky a na všechno, ale k běžnému koloritu to rozhodně patřilo. Obzvláště co se týče výběrového nebo nedostatkového zboží. Když do Plzně přišla nedostatková elektronika, lidé před obchodem i nocovali.

Za dřívějšího režimu se stály fronty na různé zboží. Nebylo exotické ovoce, elektronika nebo některé druhy masa. | foto: Archiv

„V Plzni to bylo většinou tak, že když se objevila informace, že v nějakém obchodě dostali nějakou zajímavou věc, lidi se hned před něj nastěhovali a byli tam schopni vydržet i dlouhé hodiny. A nejen to, vím, že třeba když přišla nedostatková elektronika, byli schopni před krámem i nocovat,“ vzpomíná Anna Pánková z Plzně.

Fronty se tvořily zejména u obchodního domu Prior. Třeba v případě, že se do jeho nabídky dostaly ledničky nebo televize. To vždycky vzbudilo velký zájem zákazníků. Mezi nedostatkové zboží ale patřily také potraviny.

Dodnes se zmiňuje zejména exotické ovoce, pro jehož získání byla třeba opravdu velká trpělivost. „Pamatuji se, že jednou jsem šla po práci pro banány a čekala jsem na ně v jednom obchodě na třídě 1. máje v Plzni celé odpoledne,“ vypráví Anna Pánková.

Velmi vzácnou záležitostí byly také některé druhy masa, hlavně pak vnitřnosti. Třeba játra bylo možné sehnat jen málokdy.

Někdy byl nedostatek zboží způsoben výpadkem výroby některého z dodavatelů. Jeden čas se například v Plzeňském kraji nedala kvůli odstávce klatovské mlékárny koupit smetana.

Je velmi známé, že v závěru 80. let byly běžné i pořadníky na nový automobil Škoda Favorit. Nebylo to ale jediné zboží nesoucí název Favorit, na které si museli zájemci poměrně dlouho počkat.

Velmi vyhlášená totiž byla stejnojmenná jízdní kola vyráběná v rokycanském podniku. Jenže ta nebyla primárně určena pro tehdejší československý trh. Takže když se objevil třeba nějaký nový typ, čekalo se na něj i více než rok.

Existovala ale ještě jedna možnost, jak se k podobně nedostatkovému artiklu dostat. Tou byly různé režimní akce jako prvomájové průvody nebo shromáždění k Vítěznému únoru. Při těchto příležitostech bylo obvykle k dostání i běžně nedostupné zboží, například tropické ovoce.

Speciální nabídka měla za cíl lidi přivábit k účasti na dané akci, ale také je za účast odměnit tím, že si mohli koupit něco, co běžně v obchodech k dostání nebylo.

„V Sokolově to fungovalo tak, že se takové zboží objevovalo například na Hornický den. Místní prodejna kol a šicích strojů tehdy nabízela například několik kol Favorit, která se jinak přednostně vyvážela do Sovětského svazu,“ vzpomíná ředitel sokolovského muzea Michael Rund.

Výstava Ex Plzeň nabízela zboží, které jinde nebylo k mání

Speciálně v Plzni v tomto směru fungoval ještě jeden fenomén. Tím byla akce nazvaná Ex Plzeň. Potravinářskou výstavu, která se konala v letech 1966 až 2001, si každoročně nenechalo ujít až čtvrt milionu lidí. Ti zde mohli obdivovat zboží, které jinak k dostání nebylo. Hlavně si ale část vystavovaných exponátů mohli zakoupit.

„Tady se opravdu vyplatilo si fronty vystát. Ty navíc nebyly zdaleka tak velké. Na podobné, nebo spíše horší zboží, se čekalo běžně přes rok. Tady totiž bylo na rozdíl od normálního stavu všeho dostatečné množství,“ podotýká Anna Pánková.

Během nejslavnějšího období, které přišlo v šedesátých letech, na Ex Plzeň vystavovalo až tři sta firem. Návštěvníci si mohli zakoupit třeba luxusní čokolády z dovozu, zahraniční paštiky, tresčí játra nebo speciální sýry. Nebyl tu problém sehnat banány, které jinak byly nedostatkovým zbožím.