Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mladý fotbalista už umíral. Za život vděčí záchranářům i spoluhráčům

  19:46
Jan Švábík z Klimkovic dnes slaví 26. narozeniny. Chybělo přitom málo a jeho blízcí už na něj mohli jen vzpomínat. Mladý zdravý muž, fotbalista a trenér, totiž 22. září při tréninku zkolaboval. Nebilo mu srdce, nedýchal. Byl v klinické smrti.

Záchranářští profesionálové a s nimi parta fotbalistů z TJ Klimkovice. Uprostřed stojícího Jana Švábíka, zachráněného muže, obestoupili zleva kamarádi Michal Bača a Filip Čavoj, zprava pak Rostislav Švec a Vladimír Šot. | foto: ZZS MSK

Mladý muž ale dostal druhou šanci na život, a to bez vážných následků, což je malý zázrak. V pondělí se setkal s celou řadou svých zachránců na základně profesionálních záchranářů. Přišel všem poděkovat. A lékaři děkovali čtveřici mužů, fotbalistů TJ Klimkovice, kteří pohotově a správně poskytovali laickou první pomoc až do jejich příjezdu.

Fotogalerie

„Příběh s dobrým koncem je snem každého záchranáře. Protože jich není mnoho. Každý takový pro nás znamená obrovskou vzpruhu,“ vysvětloval ředitel krajské záchranné služby Roman Gřegoř.

Podle něj mladý muž nezemřel jen díky tomu, že skvěle zafungoval celý „řetězec přežití“, jehož základním článkem je bezodkladná první pomoc. „Život člověka je život mozku. Neokysličený mozek začne při normální teplotě umírat do pěti minut a nikde na světě záchranáři nezaručí, že se k postiženému dostanou tak rychle. Proto musejí s oživováním začít laici, ideálně pod vedením zkušeného dispečera na telefonu. Tady vše klapalo,“ říká Gřegoř.

S dispečerkou na telefonu jej dostali z nejhoršího

„Když jsme zjistili, že Honza leží na zemi, běželi jsme k němu. Každý dělal, co bylo třeba. Jeden z kamarádů volal záchranku a držel telefon tak, abychom slyšeli pokyny. Dispečerka Kristýna Svrčinová byla skvělá, říkala co přesně a jak máme dělat. Reagovala na změny. Chválila nás, že to děláme dobře. Já začal masáží srdce, protože studuji pátý ročník fyzioterapie a prošel jsem kurzem první pomoci, ale s něčím takovým jsem se setkal poprvé v životě. Pro všechny to byl šok,“ líčí jeden ze zachránců Filip Čavoj.

„Já si z toho dne nepamatuji nic. Vím z vyprávění, že jsem zkolaboval a kamarádi mě oživovali do chvíle, než přijeli záchranáři a pomohli mi elektrickým výbojem. Jsem vděčný všem, kdo mě zachránili,“ popisuje Jan Švábík. 

Tři týdny ležel ve fakultní nemocnici, z toho týden v umělém spánku. Dosud nezná příčinu svého srdečního selhání. „Čeká mě genetické vyšetření. Aby se situace neopakovala, mám voperovaný defibrilátor. Fotbal už asi hrát nebudu, ale to teď není důležité,“ dodává muž, který pracuje ve firmě Tieto, zatím je však na nemocenské.