Knihu psal celých pět let a vznikla rovnou celá sága. Původně to měl být klasický film. Během psaní scénáře stačil patronku hor představit v krátkých snímcích, stál za výstavou Marcebila se vrací, postava patronky hor uvádí i sérii příběhů nazvaných Krušné horory, které přibližují historii významných míst v Krušných horách.

„Časem jsem zjistil, že když nejsem z branže a nemám kontakty ve filmovém světě, je nemožné získat 18 milionů korun, které měl film stát. Nebo by to trvalo deset let, a to jsem nechtěl čekat, protože povědomí o Marcebile už roste,“ říká Mikšíček s tím, že v časopise Krušnohorský Luft mají Marcebilin sloupek, vznikla její vyhlídka a pramen, zpívají se o ní písničky.

„Ale kromě základní legendy už nebylo nic. Tak jsem se rozhodl, že text scénáře přepíšu a vznikne kniha. Na ni se peníze sešly, a to i na překlad do němčiny,“ poznamenává autor.

Vytvořil zatím nejsložitější text, který napsal. „Kniha je příběhem krušnohorské rodiny Kunešů, který Marcebila zásadně ovlivnila. Sleduji osudy pěti lidí ve dvacátém století.

Děj se začíná odehrávat v roce 1913, pak skáču do roku 1954, 1918 pak se vracím do roku 2013. Objevování Marcebily probíhalo v různých dobách. Děj knihy na sebe prožitkově navazuje,“ popisuje autor.

Legenda o dívce, jejíhož manžela na svatbě zavraždil zhrzený sok a ona se uchýlila do podzemí Krušných hor, tak ožívá i v novodobých příbězích.

Mikšíček by chtěl, aby Marcebilu lidé přijali podobně jako Krakonoše. K tomu chce napomoci i kniha. Do ní se kromě toho, co chtěl popsat, nevešlo zdaleka vše, co by rád ukázal. Kdo by chtěl vidět skutečné tváře a místa, videa a fotografie, najde je na adrese www.petrmiksicek.cz/marcebila.