Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žena z roku 1899 vypráví dojemné i hrůzné příběhy z historie Třebíče

  14:54
Příběhy záhadné, dojemné, hrůzné i bizarní. Všechny mají jedno pojítko, a tím je město Třebíč. Publicista Milan Krčmář z nich sestavil knihu. Příběhy provází fiktivní postava, jejímž předobrazem byla nejstarší žena světa narozená v roce 1899.

Milan Krčmář a jeho kniha Žena z roku 1899. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Milan Krčmář si jednoho dne přečetl článek v novinách. Pojednával o italské ženě jménem Emma Morano, která se narodila v roce 1899 a 15. dubna 2017 zemřela jako nejstarší žena světa.

Fotogalerie

„Byla tehdy posledním žijícím člověkem, který se narodil ještě v 19. století. Vzpomínala na svého snoubence, který padl za první světové války, a další události z té doby. A mě napadlo, co by taková paní mohla zažít, kdyby žila v Československu, v mé rodné Třebíči,“ popisuje Krčmář, jak se v něm zrodil nápad napsat publikaci Žena z roku 1899.

Na základě skutečných příběhů z Třebíče a okolí sestavil soubor fiktivních vzpomínek třebíčské pamětnice, jejíž knižní postavu složil ze střípků několika reálných osobností.

Knihu loni za půl roku napsal a připravil k vydání. „Původně jsem myslel, že to bude knížka pro pár kamarádů. Překvapilo mě, že byla velmi brzy po vydání rozebrána,“ popisuje Krčmář.

Na obálce knihy je autorova babička jako děťátko

Nyní autor připravuje pro plánovaný dotisk knihy její druhou, upravenou a rozšířenou verzi. „Do knihy dopisuji kapitolu o bombardování Hrotovic a Dalešic na sklonku války. Tentokrát půjde kniha do distribuce v celé republice, i když se zřetelem na Vysočinu. Chci ji proto upravit do nadregionální podoby,“ přiblížil Krčmář.

Na počátku psaní Krčmáře napadlo, že vlastně nemusí chodit pro inspiraci daleko. „Uvědomil jsem si, že i v mé rodině je spousta lidí, kteří prožili zajímavé věci. Tak vznikla osnova a začal jsem psát,“ říká.

„Zamontoval jsem do toho i mou babičku, která je na obálce knihy na fotografii jako děťátko. Babička se narodila v roce 1914 a ta fotka vznikla, když se pradědeček vrátil na chvíli z války na dovolenou. Vyfotil se s rodinou a zase se vracel do Haliče, kde se v roce 1918 ztratil. Pak se moje babička se svou maminkou přestěhovaly z Petrůvek do Třebíče, kde babička později sloužila v židovské rodině… A to už jsem použil jako inspiraci,“ popisuje Krčmář.

Dobové fake news o případu kanibalů v Kohnově mlýně

Líčení v knize pokračuje fiktivním setkáním autorovy babičky s pozdějšími oběťmi děsivého případu vražd a kanibalismu, ke kterému v té době skutečně došlo v třebíčském Kohnově mlýně.

„V roce 1925 vycházely o tom případu prakticky každý den články v novinách. Bohužel zjistit v nich skutečnost je těžké, často to byly dojmologie. V jednom článku například napsali, že stopa vede do Antverp, ale žádný další článek už se o té domnělé stopě nezmínil. Jinde zase psali o nálezu lidských kostí v řece u Vladislavi, v dalších článcích už o tom nebyla zmínka. Takže to byla obdoba dnešních fake news,“ směje se publicista.

„Případ je to ovšem nesmírně zajímavý - během soudu se například zhroutili dva obhájci, takže soud měl zvláštní průběh. Překvapily mě mírné rozsudky nad odsouzenými. Za hlavním vrahem Dvořáčkem například mohla do věznice v Jihlavě chodit rodina a nosila mu jídlo, což si dnes neumíme představit. Uvažuji, že bych tento případ zpracoval do samostatné knihy,“ přemýšlí Krčmář.

V další části knihy se nechal inspirovat fejetonem Karla Čapka, ve kterém slavný spisovatel v roce 1925 hutně popsal svou návštěvu města. „Vyprávění jsem prolnul s příběhem jedné z jeho povídek, kde píše o Dřevíči, což zní podobně jako Třebíč,“ usmívá se.

Do hospodské rvačky se podle některých zdrojů zapojilo 300 lidí

V knize použil řadu skenovaných článků z dobových novin či historických fotografií. „Vždy jsem se držel reálných příběhů a jejich obrysů,“ říká autor.

Další příběh v knize líčí, jak v roce 1931 při prvním třebíčském leteckém dni spadlo letadlo v Lorenzových sadech a pilot Václav Peřina přitom zahynul. „V Lorenzových sadech je dodnes na paměť toho neštěstí mohyla s vrtulí, o níž neví ani mnozí z Třebíčáků. Mluvil jsem i s pánem, který byl v dětství očitým svědkem toho neštěstí. Byla tam i regionální linka: náhradníkem pilota Peřiny měl být pan Machovec z nedaleké Rokytnice nad Rokytnou. Kdyby tehdy letěl Machovec, možná by k neštěstí nedošlo,“ uvažuje Krčmář.

V roce 1931 také došlo k další epizodě, která se dostala do Krčmářovy knihy. Tou je rvačka v dnes už zaniklém hostinci u Číhalů u Boroviny, kde došlo k ostré předvolební potyčce zdejších komunistů a „baťováků“ ze zdejší obuvnické továrny.

„Té rvačky se údajně zúčastnilo až 300 lidí, i když si myslím, že jich bylo méně. Aktérem rvačky byl také komunista Antonín Kalina, který se později proslavil tím, že z Buchenwaldu zachránil tisíc židovských dětí. Kalina byl čestný člověk, ale uměl se rvát - a možná právě to mu umožnilo přežít v koncentráku,“ míní autor.

Autor je rád, že kniha přiměla k zájmu o historii města

Poslední povídka pojednává o fiktivním setkání vypravěčky v Dolních Vilémovicích s Janem Kubišem jenom několik dní před jeho atentátem na Heydricha.

„Základ je reálný, protože Jan Kubiš se skutečně asi měsíc před atentátem na Třebíčsku objevil, jak víme z vyprávění už zesnulého přítele Aloise Denemarka,“ říká Krčmář.

Potěšilo ho, že čtenáři už na základě jeho publikace chodí v Třebíči po místech, o kterých se v knize píše. „Předevčírem mi přišel e-mail od jisté paní, důchodkyně, která mi psala, že se byla díky knize podívat na náhrobek legionáře Aloise Neumana. To mi dělá velkou radost, protože z toho vidím, že lidé si knihu nejen koupili, ale přečetli ji a přiměla je k zájmu o historii našeho města,“ těší Krčmáře.