Lidé klíšťata nenávidí a já hledám, říká vědec. Vyvíjí vakcínu na boreliózu

  8:38
Klíšťata jsou v posledních letech stále aktivnější. Situaci neberou na lehkou váhu ani vědci. Jeden z nich, třiatřicetiletý parazitolog Jan Perner z českobudějovického Biologického centra Akademie věd, získal na přelomu června a července ocenění Prémie Otto Wichterleho pro mladé vědce.

„Klíště se dá chytit bez problému už na konci března, to dříve tak časté nebývalo,“ říká parazitolog Jan Perner z českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR. | foto: Petr Lundák, MF DNES

„Snažíme se s kolegy zavést řadu nových věcí v laboratoři. Jednou z nich je testovací platforma na účinnost látek hubících klíšťata. Normálně se použijí laboratorní zvířata, ale my umíme udělat imitaci kůže ze silikonu a pomocí parfémů se zvířecím pachem na ni klíšťata lákáme,“ vysvětluje Perner.

Podle něho se Češi klíšťat obávají především kvůli tomu, že jiného drobného parazita v Česku nemáme.

„Problémem jsou hlavně choroby, jež klíště přenáší. Lidé z nich mají strach a jedním z našich úkolů je vývoj účinné vakcíny proti borelióze,“ popisuje hlavní důvody, kvůli nimž se na výzkum drobných členovců dal.

Nejméně příjemnou částí výzkumu je pro něho získání vzorků z přírody. I když biologické centrum je pro chov klíšťat zařízené, je nutné jej postupně doplňovat.

„Na jaře to ještě jde, ale v létě je to dost ošemetné. Než někde objevím klíště, většinou už jsem sežraný od komárů. Všichni klíšťata nesnášejí a já je hledám,“ líčí se smíchem Perner.

Úspěch má i látka proti roztoči, který napadá drůbež

Není to však jediná z věcí, kterou porota soutěže ocenila. Skupina vědců, jejímž členem Perner je, se věnuje i výzkumu látek hubících drůbežího parazita čmelíka kuřího. 

„Je to roztoč, který ve velkém napadá chovy produkující vejce. V podniku Mezinárodní testování drůbeže v Ústrašicích teď naši látku zkoušíme a výsledky jsou skvělé,“ neskrývá radost Perner a dodává, že velká výhoda těchto látek je jejich netoxičnost, takže při aplikaci nedojde ke znehodnocení vajec.

Perner přiznává, že jako malého ho věda příliš nezajímala. „Mě bavily jiné věci. Byl jsem normální kluk, který se dostal na gymnázium. Tam mě začaly bavit rostliny, což mě ale na Jihočeské univerzitě přešlo, nebavilo mě se učit tolik věcí v latině,“ vzpomíná na raná studentská léta.

O svém bádání však hovoří spíše rezervovaně. „Není to bůhvíjaké dobrodružství. To je tak z jednoho procenta. Zbytek je spíše frustrace. Dělat objevy ve vědě je často metoda pokus–omyl, kdy v drtivé většině případů převažuje omyl. O to větší je radost, když se podaří nějaký objev,“ přidává.