„Bylo to hodně těžké rozhodnutí. Protože miluji oba sporty,“ popisuje Bažoutová. „Ale atletika mě baví asi přece jen víc,“ přizná nakonec.
Svou roli v tom hraje především rozdílnost. „Při atletice vyvíjím tlak jenom sama na sebe. Když to pokazím, pokazím to jen sobě. Zatímco ve fotbale vaši chybu odnese celý tým,“ uvědomuje si Bažoutová. „Ale zase v týmu se vzájemně podpoříme.“
S fotbalem Bažoutová před lety začínala. „Hrála jsem ho od malinka, se sousedem na zahradě,“ vzpomíná.
„Ve Ždírci nad Doubravou, odkud jsme, se dělá v podstatě jenom fotbal. Takže s ním Klárka začala už jako malá, už ve školce ho hrála s klukama,“ vzpomíná její otec Aleš Bažout.
„Časem se ukázalo, že jí to docela běhá, skáče a hází. Tak jsme ji začali vozit na atletiku do Chrudimi, protože ta je k nám nejblíž,“ popisuje otec. „Pak si jí ale ve fotbale mezi klukama všimli v Pardubicích, kde holky hrají první ligu už léta. A udělal se přestup do Pardubic.“
Škola, fotbal, atletika. A na vše musela dojíždět do jiných měst
Tím začala poměrně složitá anabáze. Zatímco za atletikou dojížděla Bažoutová do Chrudimi a za fotbalem do Pardubic, gymnázium studovala v Chotěboři. „Bylo to docela náročné, co se cestování týká. Ale nějak jsem to zvládla. Dalo se to,“ říká.
Seriál Vysočina má talentRegionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny.  Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: |
Jenže... Nyní už je situace o něco složitější. „Dnes, kdy je Klárka, dá se říct na vrcholové úrovni, stála před rozhodnutím, co bude dál,“ vysvětluje otec. „Aby v atletice zůstala na úrovni, na které je nyní, potřebuje minimálně třikrát nebo spíš čtyřikrát týdně trénovat. A to samé platí o fotbale,“ vysvětluje. „A to prostě není možné, časově se to nedalo zvládnout.“
Zdálo se, že úspěšnější je Bažoutová ve fotbale. Vždyť čtyři roky hrála první ligu žákyň, letos si připsala tři starty za českou reprezentaci do 16 let na UEFA Development Turnamentu ve Skotsku (proti Islandu, Rakousku a místnímu výběru - pozn. red.) a zároveň odehrála čtyři zápasy za českou reprezentaci do 15 let (dvakrát přípravný zápas s Polskem, dvakrát s Německem - pozn. red.).
„Reprezentace? To bylo hodně,“ připouští Bažoutová. „Ale mám i úspěchy na mistrovství republiky v atletice. Na této úrovni to bylo podobné,“ připomíná.
Nechala si otevřená vrátka
V kategorii starších žákyň letos vyhrála domácí šampionát v sedmiboji a druhé místo potom brala na halovém mistrovství republiky v dálce. Bronzové medaile si přivezla ze závodu na 100 m překážek, v dálce a na halovém šampionátu v pětiboji.
I po rozhodnutí o tom, že prioritou bude atletika, však zůstala zadní vrátka otevřená. „S klubem jsme se domluvili, že kdyby se náhodou atletika nevyvíjela tím směrem, jakým by dcera chtěla, tak by se mohla vrátit,“ prozradil tatínek.
Sportuje celá rodina, pro mladší bratry je Klára velkým vzorem
Klára pochází ze sportovní rodiny. Její otec je členem Klubu přátel cyklistiky Ždírec nad Doubravou, který každoročně pořádá Ždírecký Triangl, 24hodinový cyklistický závod s charitativním podtextem „každý kilometr pomáhá“ - každý odjetý kilometr je převeden na finanční hotovost, jež míří na dětské oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.
A ke sportu si našly cestu také všechny tři jeho děti: Klára i její dva mladší bratři, Adam (12) a Dominik (9), kteří také kombinují atletiku a fotbal. „Samozřejmě, že vedeme děcka ke sportu. Ale ne že bychom nad nimi stáli a tloukli jim ho do hlavy. Vidí, že s manželkou sportujeme. A přirozeně k tomu přechází,“ pochvaluje si Aleš Bažout.
„A konkrétně Klárka se snad už narodila s tím, že by měla nejraději hned nějaké kopačky nebo tenisky na běhání,“ usmívá se.
Pro své bratry funguje jako dobrý vzor. „Vzájemně se poměřujeme a různě hecujeme. Výkony, co jsem měla v jejich věku, se snaží překonávat,“ těší ji.
A jaké má Bažoutová cíle do budoucna? „Mám jeden velký sen, podívat se na olympijské hry jako sportovec,“ říká dvojnásobná účastnice letní olympiády dětí a mládeže (letos čtvrté místo v dálce - pozn. red.).
„Mluví o tom, že by se v atletice jednou chtěla dostat do reprezentace. Jezdit na závody do ciziny, a pokud by to šlo, nějakou dobu se sportem i živit,“ prozradil otec. „Ale to je hodně daleko. A tak hrozně předčasné...,“ uvědomuje si. „Sny má. Teď je otázka, jestli se je podaří naplnit.“
