Umělecký šéf karlovarské činohry Jiří Seydler poodkrývá novinky v dramaturgii souboru.
Činohra karlovarského městského divadla vznikla před šesti lety jako pokus o nápravu za zrušení stálého divadelního souboru, který zde měl více než padesátiletou tradici. Za sebou má už jedenáct premiér - převážně komedií, pohádek či edukativních inscenací, dokonce i jeden muzikál.
Pro následující sezonu se chce umělecký šéf souboru Jiří Seydler zaměřit hlavně na lokální témata a připravit představení „na míru“ pro Karlovaráky.
Letos v květnu měla premiéru inscenace Karel IV. aneb Strasti otce vlasti. Jedná se o předznamenání nové dramaturgické éry vašeho souboru?
Ano, Karel IV. je první projekt celé této řady. Chtěli bychom, aby se činohra co nejvíce přiblížila karlovarskému divákovi, a proto budeme dělat hlavně tituly, které se týkají našeho kraje - a to ať už jeho historie, bájí či současných aktuálních problémů. Divadlo se vždy musí dělat teď a tady, protože jen tak má šanci stát se „živým“.
Můžete přiblížit konkrétní projekty, které mají pod ČKMD vzniknout? Chystáme pohádku, kterou pro nás píše Jana Pithartová. Bude vycházet z bájesloví o Svatošských skalách. Dále společně s Viktorem Braunreiterem chystáme projekt, kterému jsme zatím dali pracovní název „sága rodu Becherů“. Zároveň se začínáme bavit o ryze komediální inscenaci napsané přímo pro naše divadlo, která má vycházet z příběhů barona von Lützow. Tento kraj má svá vlastní témata a má jich až neuvěřitelné množství, ať už z historie či současnosti. V tuto chvíli už přemýšlím také nad stoletým výročím vzniku Československé republiky, protože v tomto kraji se k tomu pojí spousta příběhů – neprobíhalo to tady tak hladce jako ve zbytku republiky, protože tehdy tu byla většinová převaha německého obyvatelstva. Toto téma bych rád zpracoval, ať už jako tematický večer či celovečerní inscenaci.
Jakým způsobem se k takovýmto lokálním tématům hledají podklady a jak pak inscenace vzniká?
Například Karla IV. jsem psal sám a psal jsem ho dva roky. Rok jsem jen hledal a četl literaturu, pak jsem se zaměřil na konkrétní momenty v životě Karla IV., které jsem chtěl do hry zpracovat, a teprve poté jsem mohl začít psát. A když jsem to dopsal, nastala pro změnu fáze škrtání. Pohádka bude vycházet z příběhů, které daly Svatošským skalám jméno, částečně se inspiruje také Strašidly a krásnými pannami od Zdeňka Šmída či knihami Stanislava Burachoviče.
Představení o Karlu IV. se dočkalo repríz také přímo na hradu Loket, kde se celý příběh odehrává. Bude se i v budoucnosti počítat se zasazením těchto tematických inscenací na místa spojená s jejich historií?
Divákovi se chceme přiblížit také prostorově. Karla na Lokti je možno vidět ještě teď na konci srpna i na začátku září. Sága rodu Becherů by mohla mít předpremiéru v Becherově vile, ředitel Jan Samec je tomu velmi nakloněn. Hrát mimo divadelní zdi, mimo klasické jeviště a hlediště, je příjemným oživením, o které je zde divácký zájem. Pravidelně také hráváme venku na zahájení lázeňské sezony a doufám, že v tom budeme pokračovat i v budoucnu.
Pokud vím, na podzim má vzniknout ještě jeden ojedinělý projekt, který se sice netýká přímo kraje, zato ale nabídne setkání několika uměleckých subjektů...
Ano, čeká nás titul Adéla ještě nevečeřela, který se sice z této dramaturgické koncepce vymyká, zato je ale zcela výjimečný v tom, že se při jeho realizaci setkají tři subjekty z karlovarského kraje a to ČKMD, Západočeské divadlo v Chebu a Karlovarský symfonický orchestr. Společně už všichni pracovali na muzikálu Divotvorný hrnec, který byl velmi výjimečný jak kvalitou, tak i diváckou sledovaností, dočkal se 50 repríz pro téměř 11 tisíc diváků. Na výsledek této spolupráce se tedy opět moc těším.
Připravujete i pro letošní rok v Karlovarském městském divadle noc divadel?
Noc divadel je letos stanovena na 19. listopadu a u nás bude vycházet hlavně z Karla IV. Divák se dozví něco o tom, co se do hry nevešlo, a také si z této naší inscenace uděláme trochu legraci. Kromě toho to bude i večer plný soutěží.
A na závěr - mohla by v Karlových Varech jednou zase vzniknout stálá činohra, tak jak tomu bylo dřív?
V daleké budoucnosti není nereálné nic, chtělo by to však silnou politickou podporu, finance a stabilní divácký tlak. Přineslo by to však spoustu výhod - vždyť vlastní divadlo je jeden ze základních pilířů kultury města.
