Nakonec ale přizná, že za vším stojí drogy.

„Prostě je beru, no a co? To je každého věc,“ ošívá se nad otázkou, co ji k tomu přivedlo. „Ať si to každý zkusí,“ dodává, když má říct, co jí užívání omamných látek přináší.

Její rodiče mají ale jasno. „Drogy jí dává její přítel. A sám je bere taky. U nás nesmí přes práh,“ prohlašuje rezolutně hlava rodiny. Kde jejich dcera nyní bydlí, neví.

„Žijeme různě. Byli jsme v klášteře na Spáleništi. Když ho zbourali, chodíme, kam se dá. Jednou jsme u kamaráda, pak ve Wolkerce a taky někde v garáži,“ krčí rameny Romana. Přiznává, že jeden čas dokázala být čistá. To když čekala syna, o kterého se jí nyní starají její blízcí.

Ti ale Romanu doma nechtějí. „Dokud bude brát drogy, tak u nás místo mít nebude,“ říkají oba svorně a přiznávají, že odmítnout vlastní dítě bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. „Jiná cesta není. Pokaždé, když jsme couvli, byly tu s námi i drogy. A to nechceme. Už kvůli malému,“ dodávají.

Co ukázalo mapování

Přestože v Chebu existuje systém sociální pomoci, počty bezdomovců v ulicích neklesají. Lidí, kteří se perou s drogovou závislostí, je na chebských ulicích několik desítek. Ukázalo to dubnové mapování bezdomovectví, které pravidelně dvakrát ročně dělá radnice ve spolupráci s organizacemi, které lidem bez střechy nad hlavou poskytují pomoc.

Unikátní projekt má jako jediný v kraji za cíl pravidelně dvakrát ročně zmapovat počty lidí bez domova, zjistit důvody, proč tak žijí, a nabídnout pomoc.

„Skupinky sociálních pracovníků a lidí z těchto organizací se po tři dny vydávají na místa, kde se bezdomovci zdržují. Oslovili asi 90 lidí bez domova. Ten počet se nijak zásadně nemění. Od roku 2015, kdy se s mapováním poprvé začalo, je přibližně stejný. Snad s výjimkou loňska, kdy bylo bezdomovců 106,“ uvedla chebská místostarostka Eva Horná.

Z mapování také vyplynulo, že nejvíc bezdomovců pochází přímo z Chebu nebo z bezprostředního okolí. Občas se na chebských ulicích zdržují i cizinci. Němečtí bezdomovci v jednom z předchozích průzkumů uvedli, že si do Chebu jezdí pro levné drogy, objevují se ale i obyvatelé států východní Evropy.

Drogy a alkohol

Lidé bez domova nejčastěji uvádějí, že jsou na ulici déle než devět let. Podle sociálních pracovnic však už někteří ztrácí přehled, jak dlouho tímto způsobem života žijí. Mezi nejčastější příčiny, proč se na ulici ocitli, patří drogy a alkohol.

Následuje ztráta zaměstnání, finanční tíseň, neplacení nájmu. Někdy je důvodem i úmrtí v rodině.

„Zjistili jsme, že mezi častými příčinami bezdomovectví jsou drogy. Počty drogově závislých kolem 40 let rostou. Naopak starších bezdomovců s klasickou alkoholovou závislostí, které je možné vidět s krabicí vína, těch je stále méně. Vyloženě mladé lidi jsme ale na ulici nenašli,“ uvedla koordinátorka sociálního odboru chebské radnice Marcela Kopecká.

Průzkum také odhalil, že většina bezdomovců pomoc nepotřebuje a ani ji nechce. „Ve městě máme propracovaný systém, ale oni nemají zájem. Mnozí už se sociálními pracovníky ani nechtějí komunikovat. Ale přitom velmi dobře vědí, na koho a kde se mohou obrátit. Většina z nich uvádí, že má svého praktického lékaře. Zajímavé je i to, že jen část pobírá sociální dávky, ostatní si na své potřeby vydělávají jinak,“ uvedla vedoucí sociálního odboru chebské radnice Anna Doubková.

Čím to je, že bezdomovci pomoc nevyhledávají, odborníci nevědí. „Možná jsou spokojeni, možná už na svůj způsob života rezignovali a měnit jej nechtějí,“ zamyslela se Marcela Kopecká s tím, že záleží i na tom, kdy se projekt realizuje. V zimě si bezdomovci častěji říkají o teplé deky nebo oblečení.

Pomáhají také v denním centru či azylovém domě

V Chebu funguje poměrně celistvá síť sociálních služeb, na které se mohou lidé bez střechy nad hlavou obrátit. Vedle kontaktního centra pro drogově závislé je to například denní centrum, noclehárna i azylový dům. Podle vedoucí sociálního odboru radnice Anny Doubkové však ve městě, ale i v kraji chybí následná péče pro ty, kteří se chtějí zbavit závislosti na omamných látkách. Po detoxikaci je totiž třeba mnohaměsíční péče, aby se k závislosti znovu nevrátili.

„Odborníci doporučují takové lidi vytrhnout po dobu léčby ze stávajícího prostředí a odvést jinam. Jenže my si myslíme, že by v kraji měla fungovat alespoň poradna. Ti, kteří projdou střediskem sociální rehabilitace, totiž mají mnohem vyšší šanci, že drogám znovu nepropadnou,“ doplnila Anna Doubková.