Podle starosty Božího Daru Jana Horníka by se cena oprav mohla kvůli dřevokazné houbě výrazně navýšit.

„Vypadá to, že oprava se prodraží, a já se bojím, že to nebudou statisíce, ale milion nebo milion a půl. A na to finanční prostředky nemáme. Snad jen maluji čerta na zeď,“ uvedl Horník.

Přitom o dřevomorce se vedení města dozvědělo náhodou. „Opravila se úplně shnilá konstrukce krovu nad sakristií. Spadl na ni obrovský kus ledu, který ji celou prolomil. Díky tomu jsme přišli na to, že tam teče voda. Museli jsme tahat materiál nahoru střechou. Ale když jsme ji odkryli, ukázalo se, že poškození krovu kostela je mnohem větší, než se předpokládalo. A k tomu jsme zjistili, že pod tím je na trámoví zachycený strop, ten klesl o patnáct centimetrů kvůli dřevomorce, která se dostala do konstrukce,“ vysvětlil Horník.

Trámy už viděla i mykoložka, která potvrdila, že rozsah poškození krovů je obrovský. „Generální ředitelství Národního památkového ústavu z Prahy nám sem poslalo odborníka na krovy. Tak jsme objednali dopracování projektové dokumentace o tyto nové skutečnosti. Do konce týdne by měla být hotová,“ upřesnil starosta.

Spory s památkáři

Ale ztrouchnivělé trámy nejsou jedinou komplikací, která rekonstrukci kostela doprovází. Na vině je i projekt, který je podle památkářů v některých ohledech příliš razantní a má několik nedostatků, na něž upozornil právě Národní památkový ústav Loket.

„Při schvalování projektové dokumentace pro stavební povolení vyjádřila památková péče pochybnosti ke zvolenému řešení statického zabezpečení a sanaci vlhkosti kostela,“ uvedla ředitelka památkového ústavu v Lokti Romana Riegerová.

Plánovaná sanace podlahy pomocí technologie zvané Iglú se sice zdá jako ideální řešení, ale vzduchové polštáře by mohly výrazně zasáhnout do konstrukcí pod podlahou. Jenže to se zatím jeví jako jediný účinný způsob, jak zbavit svatostánek přílišného vlhka.

„Chceme, aby do budoucna byl kostel odvlhčený, abychom ho mohli využívat a dosáhli tam teploty kolem patnácti stupňů Celsia,“ řekl starosta s tím, že po dokončení oprav se v kostele budou konat koncerty, ale i další kulturní a náboženské akce.

„Kromě Iglú by mělo v podlaze kostela přibýt i podlahové topení, které bude vyhřívat tepelné čerpadlo. Jinak se tam nedá sedět. Ten kostel musí žít a mít svého ducha. Proto chceme udělat maximum pro to, aby byl obyvatelný,“ zdůvodnil snahy Horník.

Podlahové topení bude zabudované ve ztraceném bednění. „Přesně takhle to máme na radnici a skvěle to funguje. Tam, kde jsem měl do dvou a půl metru vytahanou vlhkost a nedalo se v místnosti sedět, natož dlouhodobě pracovat, je dnes sucho,“ popsal Horník vlastní zkušenost s odvlhčovací technologií.

„Hodnotili jsme řešení zejména z hlediska rozsahu zásahů do původních konstrukcí památky a možných kolizí s archeologickými nálezy. Tyto námitky se objevily i v závazném stanovisku. Na jejich základě si dodavatel stavby nechal zpracovat dva nezávislé posudky projektu, které rovněž vyjádřily námitky ke zvolenému řešení,“ dodala ředitelka Riegerová s tím, že nyní všichni zúčastnění ještě jednají a upravuje se projektová dokumentace.

Oprava za miliony korun

Cena stavebních prací se vyšplhala až do desítek milionů. „Vlastní rekonstrukce stavebních částí bude stát kolem dvaceti milionů a pak jsou restaurátorské práce za asi deset milionů. Finance jsou z dotace z ČeskoSaského programu,“ uvedl Horník s tím, že 85 procent jde z přeshraniční dotace, pět ze státního rozpočtu a deset z peněz města.

„Všechny studie zpomalují proces stavby. My máme termín dokončení do konce příštího roku. Bohužel jsme narazili třeba na problém, kdy uvnitř byly kostelní lavice, které jsme chtěli vystěhovat ven. To nám ale bylo zakázáno s tím, že jsou památkově chráněné,“ řekl Horník.

Srdce a duše města

Kvůli tomu stavba tři měsíce stála. „Nakonec se zjistilo, že nejsou památkově chráněné. Takže jsme je mohli po třech měsících rozebrat a vystěhovat do sucha,“ popsal starosta. Po odklizení lavic se tak může začít odkrývat žulová dlažba pro odvlhčovací technologii.

„Když jsme opravili radnici a její hodiny, což považujeme za srdce Božího Daru, tak pak máme ještě duši, a ta je právě v kostele. A bez srdce a bez duše obec nemůže fungovat. Proto jsme se rozhodli s kostelem něco udělat,“ dodal Horník.