Vilu si nechal postavit v roce 1890 společník továrny na fosfáty August Hoyermann. Přízemí bylo vyčleněno pro kanceláře, v patře bydlela rodina, na zahradě byla kočárovna. Celý pozemek měl továrník jako částečné zázemí blízké fabriky.
Ve 30. letech minulého století byl pak celý dům přestavěn pro potřeby Pražské železářské společnosti.
Vnitřek historické vily byl pak upraven ještě jednou spolu se stavbou přilehlé moderní budovy ambasády.
Její lesklá fasáda odráží na sobě historickou budovu, což byl i záměr autorů návrhu. Mottem povedeného projektu mělo být zrcadlení historie.
Lustr ukazuje stárnutí mědi
„Líbí se mi, že rezidence je velmi stará vila, která je propojená s moderní budovou ambasády. Mám ráda toto propojení starého a nového, ten rozdíl je velmi atraktivní. V Praze je mnoho ambasád ve starých domech, bývalých vilách a palácích, ale ta naše je odlišná,“ říká kanadská velvyslankyně v Praze Barbara C. Richardsonová.
Propojením historické budovy s moderní však soulad dvou období, minulosti a přítomnosti, nekončí. Ve stejném duchu se totiž nese i podoba interiéru rezidence. Už ve vstupním schodišti lze spatřit barevný skleněný lustr složený z 54 ručně foukaných kusů skla. Zastoupena je barva bílá, whisky, oranžová, světlá a tmavá zelená. Barvy symbolizují různé stavy stárnutí mědi.
Návštěva na ambasáděSeriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i osobu velvyslance. |
Ve vstupní hale se pak naplno projeví soulad nového se starým. Moderní koberec doplňuje starožitný nábytek a obrazy. Vedle cenných kusů nábytku však nejvíce přitáhnou pohled návštěvníka dva hokejové dresy kanadské reprezentace, na nichž je řada autogramů.
„Mým nejoblíbenějším místem v budově je pravděpodobně jídelna, a je to ze stejného důvodu, proč se mi líbí celá ambasáda. Jsou zde moderní závěsy připomínající Kanadu a vedle nich starožitné obrazy. Zase je to kombinace starého a nového,“ líčí velvyslankyně.
Pronikavé oči, které děsí
Vedle velkého jídelního stolu, zdobeného zrcadla a luxusního lustru vyniká obraz tváře muže od kanadské umělkyně France Choinierové. „Myslím, že je poměrně překvapující a netypický. Oči na vyobrazené tváři jsou velmi pronikavé. Je to vlastně fotografie, kterou udělali tak, aby vypadala jako obraz. Když jdete ke stolu, tak vás sleduje. Zajímavé je, že někteří lidé toto dílo nesnášejí, jiní však naopak zbožňují,“ říká k dílu Richardsonová.
Hned vedle jídelny je centrální místnost s klavírem a dalšími obrazy na stěnách a kobercem s netradičním vzorem. Moderní díla doplňují sošky inuitských umělců. Ve společnosti je pro Inuity více zažitý výraz Eskymák, ten je však k těmto původním obyvatelům urážlivý, protože v překladu znamená požírač syrového masa. Kromě schůzek se v místnosti pořádají i semináře.
Kanadská ambasáda s rezidencí skrývá ještě jedno zajímavé místo. Jde o malou výstavku ve spojnici mezi oběma budovami. Než začala výstavba moderní budovy velvyslanectví, proběhl na místě v roce 2011 archeologický průzkum. Při něm vědci objevili artefakty staré tisíce let. Se svolením Akademie věd ČR si pak mohla dát ambasáda do své vitríny objevené kusy historické keramiky. Na kanadské půdě tak lze spatřit české archeologické nálezy, z nichž některé podle odhadu pocházejí z doby bronzové.
Velvyslankyně Kanady Barbara C. RichardsonováPřestože je Barbara C. Richardsonová velvyslankyní Kanady v Praze, snadno by zapadla mezi Čechy. Je fanynkou hokeje i sarkastického humoru. Přesto sama říká, že Češi jsou oproti Kanaďanům vážnější. V češtině máme kanadskou noc, při které si lidé dělají naschvály. Máte něco podobného v Kanadě? Překvapilo vás něco v Praze, když jste do ní přijela? V předsíni jsem viděl vystavené dva podepsané dresy. Předpokládám, že sledujete hokej. Co dalšího podle vás mají naše země společné? O jaký jde? Jak v Praze trávíte volný čas? Jak vám jde český jazyk? |