Předseda senátu karlovarského okresního soudu Oldřich Umlauf uvedl, že se vlastnictví Lokte neprokázalo. „Z provedených důkazů nevyplývá, že by byl žalobce předmětné věci nabyl k 31. 12. 1949,“ rozhodl.
Advokát Lokte Petr Kišš nejprve argumentoval, že kamna byla do roku 1982 součástí mobiliáře loketského státního hradu, do kterého se dostala v letech 1945 až 1949. V průběhu sporu se pak snažil žalobu změnit, s čímž neuspěl. Zpochybňoval například hospodářskou smlouvu, na základě které byla kamna převezena do Chebu, či upozorňoval na nedělitelnost takzvané loketské sbírky, za jejíž součást kamna považoval.
Beata Burianová, která kraj zastupovala, ale všechny jeho argumenty odmítla. „Domnívám se, že se vlastnictví Lokte neprokázalo,“ uvedla.
Petr Kišš ve své závěrečné řeči navrhl, aby náhradu nákladů na řízení zaplatil kraj. A to proto, že jej nezastupovali lidé z jeho právního odboru. „Právní odbor Karlovarského kraje disponuje nejméně šesti právníky, kteří hájí i jeho příspěvkové organizace, proto mohli zastupovat i tuto,“ řekl. Beata Burianová ale opáčila, že krajští právníci se zabývají zejména správní oblastí.
Předseda senátu nakonec rozhodl, že má náklady zaplatit Loket. Podle jeho starosty Petra Adamce se bude rozsudkem zabývat městská rada. Teprve poté rozhodne, jestli se proti němu město odvolá, či nikoli.
Loket přišel s žádostí o národopisná kamna a další předměty z pozůstalosti Williho Russe v roce 2015. Jeho zástupci přitom poukazovali na to, že stát vrátil městu před několika lety takzvanou loketskou sbírku, kterou průběžně třídí a vystavuje tamní hrad.
Krajští zastupitelé začátkem prosince roku 2015 rozhodli, že pozůstalost městu nevydají, proto se bývalé vedení Lokte obrátilo na soud s žalobou o určení vlastnictví. Pozůstalost čítá celkem 255 předmětů, z nichž jsou nejpozoruhodnějším exponátem právě kachlová kamna zhruba za 5,5 milionu korun.
