MF DNES ve čtvrtečním vydání publikovala závažná zjištění z trestního spisu, z nichž vyplývá, že liberecký dopravní podnik (DPMLJ) v minulosti ovládali lidé, kteří si dali za cíl jej přivést ke krachu. 

Policejní odposlechy dokládají, že již v roce 2016 existoval plán podnikatele z BusLine Jiřího Vařila na uplatnění přiměřeného zisku, který se mu DPMLJ zavázal vyplácet v případě předčasného ukončení smlouvy. Liberec kvůli tomu může přijít až o 300 milionů korun.

Podle spisu mu při tom sekundoval Luboš Wejnar, tehdejší ředitel DPMLJ. Uskutečnit tento plán jim pomohl i předseda představenstva Pavel Šulc. Všichni tři jsou dnes obviněni ze závažných trestných činů.

Před faktickou privatizací dopravního podniku soukromým dopravcem varoval prokazatelně už od roku 2011 profesor Josef Šedlbauer, městský a krajský zastupitel za Změnu pro Liberec a též vedoucí katedry chemie na TUL. Nikdo ho neposlouchal. Dnes má pocit zadostiučinění.

„Jistí lidé se spoléhali, že se na to během těch let vykašlu. Nejlepší zjištění z celé té kauzy je, že na tyto lidi nakonec došlo,“ komentuje Josef Šedlbauer.

Je asi nemístné ptát se, jestli máte radost, když došlo na vaše slova, ale přesto – máte radost?
Radost mít nemůžu. Osm let se dopravní podnik vykrádal. Před lety to šlo ještě řešit poměrně snadno. Teď jsme v situaci, kdy nás čeká vleklá právní bitva a nemusíme nutně uspět.

Vraťme se do minulosti. Vy jste už v roce 2011 upozorňoval, že dopravní podnik přepustil část svých linek firmě BusLine smlouvou bez výběrového řízení a za tehdy předražené ceny. Ve světle dnešních informací se může zdát, že už tam byl zárodek dnešních trablů. Souhlasíte?
Počátek tam samozřejmě je. Smlouva vznikla bez výběrového řízení. Argumentace dopravního podniku byla tehdy taková, že nejde o obchodní smlouvu, ale o analogii veřejnoprávní smlouvy, kterou město uzavírá se svým dopravním podnikem. A že BusLine už předtím jezdil v Jablonci. Ale takovou smlouvu není možné uzavřít se soukromou firmou. Smlouva navíc zahrnovala nejen Jablonec nad Nisou, ale i Liberec, kde BusLine také začal jezdit. Tady přitom žádná historická smlouva neexistovala.

Proč BusLinu v Liberci přepustili část linek?
Bylo to postavené tak, aby se z obou měst vytáhlo co nejvíc peněz. Těch cest, jak to provést, smlouva otevírá hned několik. Ostatně vámi zveřejněné odposlechy to dokládají – buď chtěli smlouvu na dalších 10 let a peníze mohli vytahovat postupně, a nebo využít pojistky přiměřeného zisku a ty peníze si vytáhnout naráz v podobě vyplacení přiměřeného zisku.

Bavíme se tady o smlouvě mezi DPMLJ a BusLine. Varovných signálů bylo ale více. BusLine užíval různé úlevy, ne zcela běžné, například měl zdarma parkovací plochy pro autobusy nebo využíval plničku zemního plynu postavenou z půlky za peníze DPMLJ...
Doplnil bych třeba čerpací stanici na naftu, kterou pro DPMLJ provozovala firma MoviOil s vazbami na BusLine. To byla podivná zakázka přes Liberecký kraj, naštěstí už skončila. Horší případ je plnička na zemní plyn. Vznikla v roce 2011 v Jablonci, půlku nákladů platil DPMLJ a půlku BusLine, existují ale indicie, že to v podstatě celé financoval DPMLJ. Byla okamžitě pronajatá třetí firmě napojené na BusLine za nízký nájem. Těsně před volbami 2014 podepsali v DPMLJ dodatek, že 30 let musí dopravní podnik odtud odebírat plyn do svých autobusů za ceny, které nejsou nijak stanovené. Navíc má DPMLJ povinný minimální odběr plynu. Na 30 let! Když už plnička vznikla, bylo přece logické, aby si ji DPMLJ provozoval sám, to není nijak zvlášť komplikované. Existovala i nabídka od RWE na stavbu plničky plynu přímo v areálu DPMLJ v Liberci... Ředitel Wejnar ale přinesl papír, že tam není dostatečný příkon elektřiny.

Připomeňme, že vy jako Změna pro Liberec jste později byli v koalici s ANO a měli šanci ty nevýhodné smlouvy změnit skrze představenstvo. Ale tam se vás elegantně zbavili... Spatřujete v tom i svoje selhání, že jste nedokázali během čtyř let vládnutí tento klientelistický moloch rozbít?
Já jsem tomu dával šanci. V roce 2015 jsme nastoupili do představenstva DPMLJ, nechali si udělat právní posudky, hloubkový audit a měli jsme v ruce všechny argumenty umožňující tu nevýhodnou smlouvu změnit, především zrušením klauzule o přiměřeném zisku a určením mechanismu, jak se stanoví cena. A byli bychom toho schopní dosáhnout. BusLine se ale zalekl a začal shánět další lidi, kteří by uvnitř DPMLJ pracovali pro něj. Povedlo se mu to přinejmenším s panem Šulcem. Jiné lidi už v představenstvu měl. Tato skupina získala většinu a v listopadu 2015 mě odvolali z pozice místopředsedy představenstva a hlavně odstavili od možnosti jednat.

Očekáváte, že se vám lidé, kteří vaše připomínky bagatelizovali a vysmívali se vám, někdy omluví?
Nečekám to a je mi to jedno. To, co mě na tom nejvíc zajímá, je, jak zabránit tomu, aby takováto nekompetence lidí, kteří se nějak dostali do politických funkcí, město nedostala do problémů příště.

Vy jste se ale nevzdal, představenstvo i radu města jste bombardoval články, kde jste varoval, co všechno Liberci hrozí. Neúspěšně. Nikdo se vašimi připomínkami nezabýval. Vypadá to, že BusLinu muselo vyhovovat, že představenstvo řídí politici. Čím si je zavazoval?
Někteří byli vyloženě placení, alespoň podle zjištění policie, jiným stačily drobné dárky, například pozvání do VIP salonků. Dalším pocit důležitosti. A jiným pocit, že jsou součástí vládnoucí skupiny. To znamenalo nestrkat nos do věcí kolem BusLinu. A bohužel někomu stačilo jen to, že kritiku jsem vznášel já a politické předsudky se jim zatměly před očima.

Trochu se divím, že se vás také nepokusili nějak přesvědčit, abyste toho nechal. Nikdy vám nikdo neudělal žádnou nabídku?
Nedostal jsem žádnou. Asi tušili, že by s tím neuspěli.

Proč vlastně bylo představenstvo složeno z politiků jako je Jiří Kittner, David Václavík, Lukáš Pleticha, v dozorčí radě Miroslav Pelta... To nebyla nikdy vůle odpolitizovat představenstvo do dnešní podoby, kdy ho řídí odborníci bez vazby na politiku?
Takhle to fungovalo od začátku, kdy se stal DPMLJ akciovkou. My jsme měli v koaličním prohlášení záměr všechna představenstva odpolitizovat, obsadit je manažery vzešlými z výběrových řízení. V DPMLJ k tomu došlo až po zásahu policie. Do té doby jsem se marně pokoušel dohodnout o změnách v představenstvu s ex-ANO i se Starosty. Nebyla vůle.

Bavíme se o tom, jaká škoda může městu vzniknout, ale neslyšel jsem, jaká škoda mu už vznikla. Například tím, že cena za dopravní výkon účtovaná BusLine byla o 20 korun vyšší než v Ústeckém kraji. Máte představu, jak velká je to „sekyra“?
Škodu zatím nikdo nevyčíslil. Nebude to snadné, je tam spousta parametrů. Můj odhad je až 30 milionů ročně. Tedy v součtu až 300 milionů. Bude to ale bitva posudků, nikde jinde není tak velká subdodávka, aby si dopravní podnik nechával skoro polovinu výkonu jezdit někým jiným, takže relevantní srovnání neexistuje.

Všechno běželo až do doby, kdy Národní centrála proti organizovanému zločinu pozatýkala vedení podniku a zasahovala i v BusLine. Jaký jste měl pocit? 
Byl jsem rád za ten zásah, ale mrzelo mě, že tak dlouho dokázali poškozovat DPMLJ. Zatýkání umožnilo, že se věci daly do pohybu. Je ale pravda, že zásah policie také zarazil vyplacení dotace 80 milionů z EU a DPMLJ pravděpodobně přišel a přijde o mnohem víc.

Vy jste to vydržel kritizovat osm let. Neměl jste chuť se na to někdy vykašlat?
Na to se spoléhali. Ono se to tak dlouho nedá vydržet, to máte pravdu, když do vás pořád někdo kope, nadává. Naštěstí jsem nikdy sebevědomí nečerpal z politiky, takže mi to bylo lhostejné. Sám bych ale v této věci neuspěl. Kdybych za sebou neměl politickou sílu, hlasy Změny pro Liberec, vymetli by mě už v roce 2012.

Dnes už víme, že BusLinu se podařilo ovlivňovat nejen DPMLJ, ale pokusil se zmanipulovat i krajskou zakázku na dopravce, kde platil předvolební kampaň Vladimíru Mastníkovi, nebo když platil VIP zájezdy pro různé krajské politiky. Je zjevné, že toto byl další způsob, jak chtěl BusLine čerpat peníze z veřejných rozpočtů, souhlasíte?
Určitě. Byla to metoda, jak prostřednictvím dobrých kontaktů mezi politiky a úředníky získávat peníze do soukromé firmy. BusLine si ochočil veřejnou správu.

Lidé mají často pocit nespravedlnosti a malé vymahatelnosti práva, když například doktor Rath běhá 10 let na svobodě. Ale lidé spojení s BusLinem jsou dnes buď obvinění, a nebo se už nikdy nevrátí na výsluní a mají z ostudy kabát, pokud nepočítáme pana Wejnara. Jakási vyšší spravedlnost tu existuje?
To je nejlepší zjištění z celé té kauzy. Že na tyhle lidi nakonec dojde. Pokud všichni budoucí politici budou mít před sebou toto memento, že pokud nebudou hájit veřejný zájem, tak to na ně může prasknout, je větší šance, že si příště dají pozor. Na politicích nezávislá policie a justice je velká hodnota, kterou si musíme chránit.

Liberecký kraj se nedávno pokusil převzít otěže v dopravě tím, že si založil vlastní dopravní společnost, ale přesto se BusLinu podařilo ještě získat zakázku na autobusovou dopravu na Semilsku a Jablonecku na příštích 10 let. To pro vás asi není ideální happyend... 
Ona ta firma vlastně přinutila kraj, aby tu zakázku uzavřel. Díky svým vazbám na ÚOHS byl kraj pod tlakem lhůt, že to nemohlo dopadnout jinak. Podmínky, za kterých je smlouva uzavřena, ale nejsou fatálně špatné a je to normální obchodní smlouva. Když si ji kraj pohlídá, nemám námitek. Není totiž dobře všechnu dopravu v kraji dělat pod vlastní firmou. Z takové firmy by se velmi rychle stal moloch, který bude příliš velký, než aby padnul. Než aby pak kraj řídil firmu, bude firma řídit kraj. Ideální je, aby si krajská firma a soukromé firmy konkurovaly a nikdo z nich nemohl kraj vydírat. Jsem rád, že k tomu dospěl i hejtman Martin Půta. I když mu to trvalo. Ještě před třemi lety, když jsme navrhli odvolat tehdejšího krajského radního pro dopravu Mastníka, na nás nenechal nit suchou.

Vy hodně cestujete veřejnou dopravou. Jaký máte pocit, když jedete v autobuse BusLinu?
Nezáleží mi na tom. Jsou to normální autobusy a normální řidiči, za svoje majitele nemůžou.