Adam Škrášek z Kunovic má 13 a Martin Darek Franta z Vlčnova 9 let. Oba dva tento měsíc zažijí den, který se už v jejich životě nebude nikdy opakovat. Stanou se totiž hlavní postavou fenoménu Jízdy králů.

Výsada královské koruny, královského žezla i královského trůnu má při ní krátké, ale o to intenzivnější trvání. V dnešní civilizaci mladí kluci nic podobného nezažívají.

26 fotografií

„Iniciační rozměr Jízdy králů je obrovský. Chlapec, který nasedne na koně, bude jiný než ten, který z něj poté sesedne,“ souhlasí Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.

Jízda králů má na Slovácku tradici sahající minimálně do 17. století. Všichni se ale shodnou, že se tady jezdí vlastně „odnepaměti“.

Letos to bude hned třikrát: o tomto víkendu v Kunovicích, o týden později ve Vlčnově a na začátku září ve Skoronicích v sousedním Jihomoravském kraji. K obcím zařazeným pro uchování této tradice na seznam kulturního dědictví UNESCO patří ještě Hluk, kde se pojede v roce 2020.

Tyto čtyři obce jízdu sice pořádají s různou frekvencí, ale ve všech má silné kořeny. Jinak to ani nejde, tradice by totiž zanikla, stejně jako tomu bylo v desítkách dalších vesnic, ve kterých kdysi patřila k běžným obyčejům.

„O zachování rozhodla síla komunity. Všude je znát závazek vůči tradici i prestiž, kterou rodina krále cítí,“ říká Martin Sítek z Centra lidových tradic ve strážnickém ústavu.

Průběh jízdy je skoro stejný

Jízda se v jednotlivých obcích sice liší, ale díky tomu zůstává originální.

„Někde na koni jezdí kluci sami, jinde je vodí. Někde při zdobení převládá papír, jinde přidávají látku. Někde je to komornější, jinde velkolepější,“ naznačil Sítek.

Vlčnovská jízda je po dvě staletí nepřerušená – a posílená malířem Jožou Uprkou. Ten jí svým slavným obrazem z konce 19. století dodal punc výlučnosti, kterou si díky každoročnímu pořádání zachovává dodnes.

Ve Skoronicích se znovu začala jezdit až v roce 1943. Nebývala podle zvyku vázaná na svatodušní svátky, tzv. letnice, ale na sraz rodáků nebo festival Slovácký rok v Kyjově.

V Hluku se datuje už od roku 1895, v posledních letech ji obnovili a spojili s tradičními Dolňáckými slavnostmi konanými o prvním červencovém víkendu.

Kunovická historie je podobně dlouhá a tradice obnovená v roce 1996 se letos uskuteční už po jedenadvacáté. A návštěvníci, kteří o víkendu přijedou, uvidí totéž, co jejich předci před 60 lety. Samotná jízda totiž žádnou změnou neprošla.

„Některé prvky se vytratily, to je pochopitelné. Ale podstata zůstává stejná,“ potvrdil publicista Jiří Jilík, který se folkloru na Slovácku dlouhodobě věnuje.

Krále v dívčím kroji a s růží v ústech všude ochraňuje družina krojovaných mladíků. Žádají o povolení jízdu pořádat a z koňského sedla křičí na diváky vyvolávky, za které dostávají dary.

Tím vším se dnešní chlapci a mladí muži vracejí do historie a do obyčejů a zvyků, které se do Jízd králů postupně promítly. Patří sem starost o koně a vztah s ušlechtilým zvířetem, poměřování sil či představování se dívkám.

Jaká bude budoucnost?

Nikdo ale neví, v jaké podobě zůstane tato tradice za 30 let. Zařazení na seznamu UNESCO sice obce zavazuje k jejímu uchování, stoprocentní záruka to však není. Například vlčnovskou jízdu by zásadně změnilo už jen to, kdyby se jeden rok nejela. A rizik může být víc.

„Kdysi byli koně na venkově běžní, dnes se na nich kluci musí učit jezdit. Navíc může nastat doba, kdy si člověk už nebude moci zotročovat toto ušlechtilé zvíře. Nebo důvod případného omezení bude prozaičtější, spojený s ochranou zdraví a bezpečností,“ poukázal Šimša.

Klíčové ovšem jsou i další věci: finance, ochota organizátorů či dostatek koní a jezdců.

„Jízda přežila stovky let, válku, padesátá léta, zákazy i normalizaci. A po první apatii se k tomuto rituálu lidé zase vrátili. Myslím, že dalších dvacet let jízdu žádné společenské klima neovlivní,“ dodal spisovatel a skoronický rodák Josef Holcman.