Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Suplujeme psychology, říká advokát z bezplatné právnické poradny

  9:00
Řeší dědictví, dluhy a mnohdy i složité rodinné spory. Advokát Jiří Kasal poskytuje ve spolupráci s městem již více než půl roku bezplatnou právnickou poradnu. Do Dačic se vrátila po několikaměsíční pauze, protože místním služba chyběla. V provozu je od ledna a lidé ji hojně využívají.

„Klientela tady má často příběh. Zároveň je vděčná, což můžu porovnat z toho, co říkají mí kolegové,“ vypráví advokát Jiří Kasal. K dispozici je lidem jednou týdně stejně jako jeho kolega. | foto: David Peltán, MAFRA

Novou zkušenost si 45letý Jiří Kasal pochvaluje, ale při vyprávění dodává, že pro něj některé příběhy nejsou jednoduché, protože se setkává se složitými životními osudy. „Občas si připadám vyčerpaný, jako kdybych nosil kolejnice,“ usmívá se dačický rodák.

Sešli jsme se asi hodinu před vaším dnešním setkáním s klientem. Kdo přijde?
Bude to paní, která řeší nějaký majetkový problém, podrobnější informace ale zatím nemám.

Co jsou ty nejčastější problémy, s nimiž se setkáváte?
Většinou řeším právě majetkové záležitosti. Jde o spoluvlastnictví nemovitostí či společné soužití. To jsou hodně frekventované okruhy. Dále lidé přicházejí s otázkami na dědictví, zjišťují si informace o tom, co bude, kdyby se s nimi něco stalo. Pak se objevují dluhy, půjčky a taková ta běžná všehochuť. Jen okrajově řeším trestní právo.

Jiří Kasal (45 let)

Pochází z Dačic. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval dva roky jako úředník finančního úřadu, pak dělal advokátního koncipienta. Po tříleté praxi se stal advokátem v Dačicích, kde také s rodinou žije. V poradně úřaduje v pondělí od 10:30 do 12 hodin. Lidé se mohou objednat na telefonu 608 352 494. Jeho kolega Zbyněk Krchňavý je v poradně v úterý od 8:30 do 10 hodin. Lidé se mohou objednat na telefonu 604 646 898.

Když mluvíte o majetkových otázkách, zkuste na jednom případu popsat, jak můžete pomoct.
Lidé sem přicházejí na půlhodinovou konzultaci. Já se je snažím zorientovat v problému, který je trápí. Většinou přijde objednaný klient a začne vyprávět svůj příběh. Často začíná: Mám chalupu, nějaké nemovitosti, nějaká pole, lesy. Žiju s mladými a rád bych si s nimi chtěl ten vztah nějak upravit či zajistit. Zvažuje, co bude s dědictvím, jak to bude s pozemky, zároveň chce dát něco jiným dětem a tak dále. Já začnu klienta seznamovat s jeho možnostmi. Zeptám se na detaily, nabízím řešení. Pak se ptám, jestli mi rozumí. To je velmi důležité, protože vztahy v rodinách jsou mnohdy složité. Mění se, často jsou propletené, existuje v nich systém vděčností či neformálních dohod. Do toho přichází partneři dětí a tak dále. Klient odchází s tím, že si možnosti rozmyslí.

Vrací se?
Spíše ne, zpět přichází v případě, kdy se věc nějakým způsobem vyvíjí. To jsou například spory nájemce a pronajímatele či spoluvlastníků.

Z těch případů, které jste zde doposud řešil, vyčníval některý z nich?
Člověk by si nikdy neměl říkat, že ho nic nepřekvapí a v advokacii obzvlášť. Ze smutnějšího konce spektra jsem tady měl případ velmi rozvrácených rodinných vztahů spojených s násilím vůči seniorům, který už řešila policie. Příbuzní se přišli jen zorientovat a zjistit své možnosti. Aniž bych chtěl udávat podrobnosti, i mě překvapilo, jaká z toho dýchala míra agresivity a neřešitelnosti. Právo totiž může pachatele potrestat, ale rodinné vztahy už rozvrácené zůstanou, stejně jako stopy v samotných lidech.

A z těch šťastnějších konců?
Potkal jsem poměrně složité majetkové vztahy v rodině, které nebyly zajištěny žádnými dokumenty. Rodina se neshodla, jak se bude věc řešit. Klient se pak objevil znovu a na něco se doptal. Zdálo se, že si rodina sedla, probrala to a věc asi dopadne dobře. Klientům v případech, kdy je to možné, říkám: Takové jsou možnosti, teď si nad nimi v klidu sedněte. Zdá se mi, že mnoho problémů přichází, protože se nad nimi nedovedou zamyslet v klidu. Rád bych, aby si odtud odnesli i určitou míru uklidnění a psychologie vyjednávání.

Lidé asi většinou přicházejí až ve chvíli, kdy se problém objeví.
Většinou jde o lidi, kteří už něco řeší. Prevence je poměrně málo. To ale není zvláštní. Stejně jako by si každý lékař představoval více prevence, tak i právníci by si přáli, aby se některé věci řešily s větší přípravou.

Odkud k vám přicházejí?
Nejvíce z Dačic a okolí. Věkové rozpětí je různé, většinou jde o střední věk. Za starší občany věci nejčastěji řeší jejich děti nebo dobří známí.

Právě pro seniory byli v minulosti velkým problémem takzvaní šmejdi. Trvá tenhle problém dál?
Mně kolegové říkají, že se s ním dál setkávají docela často. Já na něj ale narazil poměrně málo. Teď jsem se setkal s prodejci energií. V tomhle případě chtělo několik prodejců přesvědčit stejné lidi, aby jim podepsali současně v několika dnech. Vše bylo ale vyřešeno ve lhůtách a došlo na odstoupení.

Dá se říct, jestli je Dačicko specifické tím, s jakými problémy se setkáváte?
Dačice jsou malé město. Daleko častěji se řeší převody bytů, lesů, polí, věcná břemena, rozvody nebo svěření do péče. Klientela tady má ale často příběh a zároveň je velmi vděčná, což můžu porovnat z vyprávění mých kolegů.

Jak pro vás byla tahle půlroční zkušenost přínosná?
Setkal jsem se s některými případy, s nimiž bych se ve své advokátní praxi nepotkal, i když nešlo o nejsložitější nebo nejvážnější kauzy. Vyslechl jsem zajímavé příběhy, které mi leccos řekly o myšlení některých lidí a naučily mě odhadovat, co může být za některými věcmi. Osobně si myslím, že jeden z důležitých úkolů právní pomoci je přizpůsobit ji pokud možno potřebám klienta. Do ničeho ho netlačit. Někdy se dokonce stane, že člověk řekne: Já jsem nečekal, že s tím něco půjde dělat, spíše jsem se potřeboval vypovídat. Takže tady trochu suplujeme psychology.

To asi v některých případech není jednoduché.
Rozhodně ne. Není snadné poslouchat příběhy, obzvlášť pro mě, protože jsem docela empatický. Lidé si myslí, že někdo přijde, vypráví a zase odchází. Já si občas připadám vyčerpaný, jako kdybych nosil kolejnice.

Zkusil byste si vzpomenout na příběh, který vám uvázl v hlavě?
Trochu ho pozměním, protože nechci, aby se v něm klienti poznali. Zaujal mě příběh otce, který dal svým dvěma dětem velkou finanční i osobní podporu. Část zamýšlel jako dary, část jako půjčky, ale protože jsme v rodině, tak si pochopitelně neděláme na nic papíry, protože si věříme. Pán se ocitl po ztrátě své životní partnerky v těžké finanční a osobní situaci a snažil se děti nějak povolat k tomu, aby mu pomohly. Ale vzhledem k tomu, že ani darování nebyla provedena oficiální formou, tak jsme se fakticky nedostali k tomu, aby bylo možné nějaký dar odvolat. Děti navíc žily relativně marnotratným životem. Situace byla tak na hraně, že bychom se mohli soudit o výživné pro předka, ale pán prohlásil, že má nějakou hrdost a nebude se soudit s vlastními dětmi. V tu chvíli jsem mu musel říct, že pro něj nic víc neudělám. Bohužel se setkal se skutečně velkou mírou nevděku.

Autor: