Mezi zásahy, které Zerzáňovi utkvěly v paměti, patří například jeden ze 70. let, kdy na Skřítek dorazil autobus z Pardubic. Turisté si chtěli na lyžích projít hřebenovku, jenže byla vánice, a proto platil zákaz vstupu.
„Tak odjeli na Červenohorské sedlo, kde bylo o trochu lepší počasí, ale s předpokladem, že se zhorší. Pět se jich přesto vydalo na hřebenovku,“ vzpomíná záchranář.
Když se stmívalo a parta nedorazila, vyrazili po jejich stopách další dva. Teprve až v noci dostala horská služba zprávu, že v terénu je celkem sedm lidí.
„Jako první jsme zachránili ty dva zachránce, potom tři další. Scházela dvojice – muž a žena. Oba jsme našli už zasypané sněhem. Byli přitisknuti k sobě. Bohužel oba už byli mrtví,“ popisuje Zerzáň.
Smutná událost pak měla ještě nezvyklou dohru. Podle zápisu na chatě mělo jít o manžele z Pardubic, ukázalo se ale, že tomu tak nebylo.
„Když do jejich bytu šli četníci, tak se dozvěděli, že nešlo o manžele. Ten muž si vyjel s milenkou. Jeho manželka byla doma,“ říká Zerzáň.
Studenty z laviny zachránili, jindy vydal turistu sníh až na jaře
Vrcholové části Jeseníků každoročně zapadají silnou vrstvou sněhu, která někdy přesahuje i dva metry. S tím přicházejí i laviny.
„Jednou spadla lavina ve Velkém kotli a byla to taková masa sněhu, že jsme zasypaného turistu vůbec nenašli. Tělo se objevilo až při tání na jaře,“ vybavil si.
Jindy lavina padající do Kančího dolu zasáhla sedmnáct studentů.
„Byli v Jeseníkách na soustředění. Šlo o prachovou lavinu. Měli štěstí, že se nedostali hluboko, protože prachový sníh dokáže rychle udusit. Někteří se vyhrabali sami, další jsme vytáhli a nakonec přežili všichni,“ líčí jeden z příběhů s dobrým koncem.
Nejtragičtější „hledačku“ zažil se svými lidmi na Silvestra, přesný rok si však už nedokáže vybavit.
„Bylo to o půlnoci, kdy klesla najednou teplota na minus dvacet. Tři kluci, kteří terén znali, se ještě v noci vydali z Ovčárny do Karlovy Studánky. Nedorazil ani jeden. Všechny jsme našli zmrzlé v údolí Bílé Opavy,“ vzpomíná.
Proč mě budíte, ptala se seniorka nocující na mechu
Kuriózní situaci zažili před mnoha lety záchranáři mezi Keprníkem a Vřesovou studánkou, když v létě na Vřesovou studánku přišla uplakaná učitelka, že se jí ztratily děti. Bylo zrovna sychravo a dokonce i sněžilo. Zerzáň, který vedle šéfování horské službě pracoval také jako chatař právě na Vřesové studánce, ihned „zbuntoval“ dostupné záchranáře a vyrazili.
„Nejdřív jsme našli druhou učitelku sedící na kameni a potom v sedle pod Keprníkem všechny děti. Jak se mohla učitelkám ztratit celá třída, je pro mě dodnes záhadou,“ nechápe záchranář.
Jindy se zase v létě ztratila na Staroměstsku seniorka, která sbírala borůvky. Její zmizení nahlásili příbuzní.
„Vyrazili jsme hledat, paní jsme našli někdy kolem druhé hodiny v noci. Ona si pěkně ustlala na mechu, věci si poskládala do komínku. A když jsme ji budili, ještě se ptala: Proč mě budíte, to už je ráno?“ směje se historce s dobrým konce Zerzáň.
