Známá chata na Šeráku je zavřená, nezaměstnaní vydrželi pracovat pár dní

  4:52
Běžkaře, kteří v těchto dnech vyrazí na horu Šerák v Jeseníkách, čeká na vrcholu nepříjemné překvapení. Tradičního občerstvení a posezení v Chatě Jiřího se jim nedostane, je totiž uzavřená. Provozovatelé doplatili na akutní nedostatek pracovních sil, s nímž se v letošní sezoně horské areály potýkají.

Pohled na Jeseníky a známou Chatu Jiřího stojící na hoře Šerák | foto: Stanislav HeloňaMF DNES

„Jediným důvodem, proč jsme chatu dočasně uzavřeli, je nedostatek personálu. Nabrali jsme na chatu čtyři lidi z evidence úřadu práce, ale tři během deseti dnů odešli na neschopenku. Nemyslím, že by tak rychle onemocněli. Díky státní politice v sociální oblasti se lidem prostě nevyplácí pracovat,“ říká šéfka areálu Bonera na Ramzovském sedle Karla Kubíčková.

Chata Jiřího na Šeráku

První turistická chata stála na Šeráku od roku 1888. Byla postavena tehdejším německým sudetským turistickým spolkem. Původně šlo o dřevěnou chatu s několika lůžky a malou hospodou. Chatu však vypálil neznámý žhář.

Rok po vyhoření začala stavba nové kamenné chaty. Celou ji zaplatil vratislavský arcibiskup Jiří Kopp, podle něhož nese jméno. Dokončena byla v roce 1894.

V roce 1927 dostala také terasu a další části. Vedle Švýcárny je nejznámější turistickou chatou v Jeseníkách a patří k nejnavštěvovanějším.

Právě na Ramzovském sedle tak aktuálně mají návštěvníci před výstupem na Šerák poslední možnost občerstvení. Na jak dlouho, to si provozovatelka zatím netroufá odhadnout.

„Je těžké najít lidi i před sezonou, natož v sezoně,“ uvedla Kubíčková a doplnila, že firma se potýká s nedostatkem personálu i v dalších odvětvích horského podnikání.

„Už jsem taky prodávala permanentky, když je potřeba, musím vypomáhat v restauraci. Naposledy jsem měla volný den na Vánoce. A v takovém zápřahu od rána do večera nejsem sama,“ popisuje šéfka areálu.

Podobnou zkušenost mají i jiné areály či samotný úřad práce

Problémy s nedostatkem personálu sužují během letošní zimy většinu horských areálů. Finančně totiž nemohou konkurovat velký podnikům a zejména „montovnám“, jejichž apetit po zaměstnancích je v současné ekonomické konjunktuře takřka neomezený.

„S lidmi je to letos hodně špatné. Nebýt rodiny, která jezdí vypomáhat, tak by část služeb vůbec nefungovala,“ podotkl například šéf areálu Kaste v Petříkově František Kaštyl. Podle něj je problém také v tom, že stále méně lidí je ochotných podstoupit obvyklý horský pracovní rytmus.

„Tady se musí dva a půl měsíce makat od nevidím do nevidím. Lidí, kteří to jsou ochotni akceptovat, je pořád míň,“ poznamenal.

S některými zaměstnanci měl podobnou zkušenost jako na Ramzové. „Přijal jsem například na zimu člověka, ale ten šel za pár dní na neschopenku a je pořád nemocný. Je zvláštní, že tak náhle a na tak dlouho onemocněl,“ krčí rameny.

Šéf jesenické pobočky úřadu práce Martin Viterna potvrzuje, že u lidí, kteří přicházejí do zaměstnání z úřadu práce, se podobné problémy vyskytují častěji.

„Je to spíš otázka pro ošetřující lékaře, zda jsou tito lidé opravdu tak nemocní, že jim musí vystavit neschopenku,“ poznamenal.

Jedním z možných řešení může být personál z Polska

Pro cestovní ruch v Jeseníkách je uzavření Chaty Jiřího velká ztráta. Potvrzuje to i šéfka Sdružení cestovního ruchu Jeseníky Lenka Dusová.

„Samotná chata je velký turistický cíl, zvlášť v zimě pro běžkaře,“ uvedla. Podle ní problémy se sháněním personálu mají už několik let prakticky všechna střediska.

„Chata Jiřího je ale prvním zařízením, které je kvůli nedostatku personálu uzavřeno,“ dodala.

Podle Dusové budou muset majitelé areálů lákat lidi do hor na benefity, jako je například ubytování zdarma.

„Dělají to továrny, firmy pracující ve službách. Je ale pravda, že v dnešní době mohou velké fabriky lidem nabídnout výrazně vyšší platy, než by dostali na horách,“ sdělila Dusová.

Jednu z možností, jak v budoucnu otázku nedostatku personálu na horách řešit, vidí v zaměstnávání Poláků.

„Určitě by stálo za to, přemýšlet o zaměstnancích z Polska. Zvlášť v zimě je tady hodně polských návštěvníků, takže by nebylo od věci vzít třeba polské číšníky,“ míní.