Počet kurzů zatím omezovat nemusejí, ale obrovskou konkurenci na trhu už soukromé jazykové školy také pocítily. Mnohé školy jdou totiž do výběrových řízení, která vypisují soukromé firmy či různé úřady ze státní správy, za částku, jež odpovídá jen nákladům za lektora.
„Pro mnoho zákazníků či firem je však klíčové hodnotící kritérium právě jen cena. Pak už neřeší, že lektor má třeba málo zkušeností a není tak kvalitní, případně že škola nedokáže pokrýt zakázku v kompletním rozsahu,“ řekla Hana Dynková, jednatelka zlínské jazykové školy Lingua.
Stejné zkušenosti má také Marek Ginter z kroměřížské jazykovky Athena. „Cena za lektora-vysokoškoláka je pochopitelně jiná než za dlouholetého a zkušeného učitele. Jenže když dáte klientovi vybrat mezi dvěma variantami, 95 procent zájemců si zvolí nižší cenu,“ podotkl.
Roste zájem o němčinu a ruštinu
Dochází tak k paradoxní situaci. Zatímco cena za výuku patnáct let stagnuje a mnozí zákazníci ušetří, na řadě míst je stále těžší najít a zaplatit kvalitního vyučujícího. Podle šéfa Asociace jazykových škol Vítězslava Bicana by jich v Česku mělo být o 5 až 10 procent více než nyní. Jejich počet sice v posledních letech o něco vzrostl, ještě více se ale zvedla poptávka po výuce jazyků.
„Největší zájem je o angličtinu, nahoru jdou němčina a ruština,“ popsala Dynková. „Lektoři na méně frekventované jazyky se ale během roku shánějí hůř, pracovní úvazky už mají obsazené,“ dodala.
Mnohdy přitom platí, že v menších městech je sestava vyučujících více ustálená. Trh tady není tak velký, takže mnozí z nich jsou rádi, že mají dobré a stabilní zaměstnání či přivýdělek.
„V Praze můžete přejít jinam, tady je počet jazykových škol nižší, a proto si řada lektorů svých míst váží a nechce je opouštět. I kvalita je podle mých zkušeností vysoká,“ podotkla Jana LaSalle, koordinátorka výuky v Ed Centre, jazykové škole působící ve Vsetíně a Valašském Meziříčí.
Nízké mzdy se nedaří zvyšovat
Liší se také požadavky firem, které si kurzy objednávají. Někdo chce například patnáct kurzů v jeden čas, jinde zase víc řeší časy výuky.
„Populární jsou termíny od 7 do 8 nebo 9 hodin, pak zhruba od 13 do 16 hodin. Mnohé společnosti směřují svoje požadavky na konec pracovní doby,“ vysvětlila Dynková.
Některé podniky dokonce zajišťují individuální formu výuky. „Pak je ale cena samozřejmě mnohonásobně vyšší,“ upřesnil Ginter.
Za nedostatkem lektorů stojí i nízké mzdy, které tyto školy nedokážou výrazněji zvýšit. Většinou jsou nižší než platy v regionálním školství. „Stále existují jazykové školy, které lektorům platí méně než 260 korun za hodinu, což odpovídá při standardním učebním úvazku platu pod 20 tisíc korun,“ uvedl Bican.
„Viděla jsem i nabídky za 240 korun na hodinu, tam jde jen o získání zakázky a obsazení nekvalifikovaným lektorem nebo studentem,“ doplnila Dynková.
Standardní úvazek vyučujícího je 24 vyučovacích hodin týdně. Podobně jako ve státním školství je jeho součástí navíc příprava na každou hodinu.
Lektoři by podle Bicana měli dostávat více než 300 korun za šedesátiminutovou hodinu, aby se jejich odměňování přiblížilo platům srovnatelně kvalifikovaných vysokoškoláků.
