Už před čtrnáctou hodinou, kdy pohřeb začínal, se před kostelem scházely desítky lidí. Kostel pak byl plný i během posledního rozloučení. Slzy měli v očích jak Mevaldovi příbuzní, tak kolegové z armády.
Vedle rakve, na které ležel fialový baret, stála čestná stráž. O Mevaldovi promluvil vojenský kaplan Petr Šabaka. „Jeho život se nedá shrnout do několika vět, ale pokusím se o to,“ zahájil svou řeč.
„Slyšel jsem, že byl velmi nenápadným klukem. S ostatními ani nehrál fotbal. O to byli všichni překvapenější, když slyšeli, že se stal hrdinou, když dostal vyznamenání. Byl to muž, který byl ochoten sloužit vlasti a bojovat za ni ve válce. V armádě našel svoji druhou rodinu. Své vlastnosti podědil po dědovi, který byl také voják: skromnost, pracovitost a trpělivost,“ řekl na pohřbu Šabaka. Po něm si slovo vzal další vojenský kaplan ze Žatce, který četl z evangelia.
Po obřadu vynesla čestná stráž rakev s Mevaldem před kostel, kde zahrála vojenská kapela. Venku se rovněž s veteránem mohl každý osobně rozloučit. Mnoho přítomných této příležitosti využilo. Někteří na rakev nakreslili prstem pomyslný křížek, jiní kolegové z armády salutovali. Zazněla rovněž čestná salva. Auto s rakví pak za zvuků státní hymny odjelo od kostela.
Po Mevaldovi zůstaly dvě dcery
Jaroslav Mevald působil v české armádě od svých dvaadvaceti let. Jeho jednotka pro něj byla rodinou i domovem a za svou statečnost si vysloužil Medaili Za hrdinství.
Poté, co utrpěl zranění v Afghánistánu, si nepřál nic jiného, než se vrátit do akce, ale nemohl.
Mevald náhle zemřel v pátek 10. listopadu 2017 den po svých devětatřicátých narozeninách. Zanechal za sebou dvě dcery ve školním věku.
