Dvořák slaví 40 let v Budějovicích. Od divadla utíká k blues a motorce

  9:40
V červnu 1978 Jan Dvořák nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Dodnes je jedním z hlavních herců českobudějovické činohry. Na kontě má přes 140 rolí.

Herec Jan Dvořák je v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích přesně 40 let. | foto: David Peltán, MAFRA

Naposledy ztvárnil před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově šíleného pacienta Renfielda v atraktivním titulu Dracula. Jan Dvořák už hrál spoustu podivných postaviček. Tento bláznivý maniak, který pojídá zvířátka, však patří v jeho dlouhé herecké kariéře k těm nejbizarnějším. Říká, že při nastudování této postavy využil své zkušenosti z psychiatrické léčebny. Tam totiž krátce pobýval, aby se v mládí vyhnul vojně.

„Po různých peripetiích jsem se dostal na šest neděl do Bohnic na pozorování. To bylo velice poučné. Zvířata jsem nejedl, ale vyváděli jsme pěkné věci. Kolem oplocených pavilonů chodily exkurze a pozorovaly nás. Často jsme hráli fotbal. Já dal vždycky povel, když se skupinka přiblížila, všichni jsme se vrhli na plot, začali řvát a děsili návštěvníky,“ vypráví 59letý Dvořák.

Fotogalerie

Narodil se v Praze, ale pár let žil jako malý kluk u babičky v Týně nad Vltavou. Tam chodil i do první třídy. Potom se zase vrátil do hlavního města. 

„Kvůli častému stěhování jsem chodil pokaždé do jiné školy. Abych obstál v kolektivu, tak jsem dělal takového třídního šaška a předváděl jsem se. Tam jsou asi moje počátky herectví,“ usmívá se.

Hned ve druhé třídě ho matka přihlásila do literárně-dramatického kroužku, který vedl Oldřich Lukeš. Ten ho potom zlákal i na Pražskou konzervatoř. Jenže napoprvé neprošel u zkoušek přes hudební teorii.

„Šel jsem na rok na Gymnázium Budějovická. V lavici jsem seděl s kamarádem Tomášem Hanákem. Mezitím jsem se připravoval na konzervatoř a napodruhé se tam dostal. K herectví jsem ale moc vztah neměl. Vůbec jsem třeba nevěděl, co herci dělají přes den. Myslel jsem, že si jdou jen večer zablbnout,“ líčí.

Za spolužáky měl třeba Otakara Brouska mladšího, Dagmar Patrasovou, učil ho Dalimil Klapka i Miloš Kopecký. V absolventském představení Dalskabáty hříšná ves si ho vyhlédl šéf českobudějovické činohry Otto Hradecký a osud zavál Jana Dvořáka na jih Čech.

Jan Dvořák (59)

Narodil se 9. ledna 1959 v Praze. Několik let žil jako malý kluk v Týně nad Vltavou. Absolvoval konzervatoř v Praze. V červnu 1978 nastoupil do činohry Jihočeského divadla, kde působí dosud. Nastudoval okolo 140 rolí. Hrál i ve filmech, nejvýraznější byla postava fotbalového fanouška ve snímku Postel nebo bachař v Tmavomodrém světě. K vidění byl také v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl či Expozitura 2. Je ženatý, s manželkou Jarmilou má syna Jana (32) a dceru Zuzanu (27). Spolupracuje také s Českým rozhlasem. Ve volném čase rád jezdí na motorce a hraje na elektrickou kytaru. Má rád blues, miluje Erika Claptona a Muddyho Waterse. Žije střídavě v Českých Budějovicích a na chalupě v Záboří u Protivína.

Na svůj nástup do Jihočeského divadla v červnu 1978 si pamatuje přesně dodnes. „Přijel jsem vlakem a nevěděl jsem, že se do centra chodí po Lannovce. Tu jsem pak ještě dlouho hledal. Divil jsem se, že Budějovice mají nějakou lanovku. Netušil jsem, že je to známá pěší třída. Cestou do divadla jsem si dal U Černého koníčka rum na uklidněnou. Hned první den se mě ujal herec Petr Hanus, který mě u sebe nechal i přespat. Uvedl mě do místního prostředí, řekl mi všechny drby, šli jsme i do divadelního klubu,“ popisuje.

Spolu se svou spolužačkou z konzervatoře Jaroslavou Červenkovou nastoupili hned do malých rolí tanečníků v Krásce a zvířeti před otáčivým hledištěm v Krumlově. „Za čas se na nás přijeli podívat rodiče, jak nám to jde. My jsme si dávali vždy nahoře u točmistra grog. Říkali jsme si s Jarkou, že hlavně nesmíme upadnout. Samozřejmě, že jsme sebou švihli, ale rodiče si mysleli, že to k tomu patřilo.“

Jeho první větší rolí byl Čipera v Lakomci. Více se na scéně etabloval v Cestě dlouhého dne do noci v režii Kristiny Taberyové. Rád vzpomíná na režiséra a tehdejšího šéfa činohry Milana Fridricha, se kterým dělal například Věc makropulos. Po roce 1989 zde začali hostovat i významní režiséři, jako Jiří Menzel či Jan Kačer, který Dvořákovi svěřil roli Porfirije ve Zločinu a trestu.

Pro Jana Dvořáka byl zlomový rok 1998, kdy do Jihočeského divadla nastoupil režisér a nový šéf činohry Martin Glaser. „Hrou Zabiják Joe, kde jsem hrál Ansela Smitha, naťukli s Olgou Šubrtovou směr, kterým se činohra ubírala dál. V divadle padaly sázky, že publikum tuto cool dramatiku nepřijme, ale nakonec měl Zabiják Joe velký úspěch,“ vzpomíná Dvořák.

V tomtéž roce šel také do kin film Postel, kde hrál Dvořák výraznou postavu Leopolda. Dnes má scéna s výstupem tohoto fotbalového fanouška na YouTube statisíce zhlédnutí. Za roli byl i v širší nominaci na Českého lva.

„Dnes je to něco jako trezorový film. Už se vůbec nevysílá. Je to hodně nekorektní snímek. Díky němu jsem se dostal k dalším filmovým rolím. Například k Tmavomodrému světu. Když jsem byl později na castingu na jednu reklamu, tak se mě znuděně ptali, co mám za sebou. Moc neposlouchali, ale když jsem prohlásil, že jsem se přes ‚postel‘ dostal ke Svěrákovi, tak ožili,“ říká.

„Texty rvu těžko do hlavy“

V Jihočeském divadle má na kontě okolo 140 rolí. Dodnes se hraje legendární Saturnin, moc rád má úspěšnou komedii Je úchvatná!, kde je partnerem a manažerem amatérské zpěvačky Florence Jenkinsové v podání Daniely Bambasové. V nadcházející sezoně ho čeká větší role v inscenaci Elity od Jiřího Havelky.

Když se ho ptám, jak se učí postavy, říká, že těžko. „Texty jsem musel vždycky těžce rvát do hlavy. Mám docela dobrou dlouhodobou paměť, ale špatnou krátkodobou. Používám různé pomůcky a asociace. Třeba nedávno mi přišel pohled od kolegyně podepsaný od Alana ze Skutče. To odkazuje na jednu repliku v Je úchvatná! Dozvím se tam totiž, že Florence bude zpívat v Carnegie Hall. Já na to pořád říkal: Opravdu, nebo vážně. Jenže jsem měl prohlásit. Ale ne! Skutečně? Manželka mi proto poradila Alana ze Skutče.“

Vedle herectví patří k jeho životu motorky a muzika. Už jako kluk jezdil bez papírů na mustangovi. Dnes má cestovní motorku Yamaha XJ 900. S manželkou na ní podnikají větší výlety a vyjížďky v okolí.

V létě tráví spoustu času na chalupě u Vodňan, kde má i většinu svých elektrických kytar. Tu první, Jolanu, si koupil za první plat v Jihočeském divadle. „Nejradši mám dopoledne, když se probudím, nikdo není doma, já si zapojím kytaru a hraju si své milované blues nebo cvičím podle návodů na YouTube. Naposledy jsem se naučil jednu oblíbenou pecku N.I.B. z první desky Black Sabbath.“

Autor: