Mezi vysněnými klukovskými profesemi si ještě jako dítě vybral tu nejobtížněji dosažitelnou. Kosmonauta. Na rozdíl od drtivé většiny chlapců se však svého snu nikdy nevzdal.
A jeho splnění nahrává několik okolností. „Česká republika je členem Evropské kosmické agentury (ESA), ale žádný Čech pod touto institucí ještě ve vesmíru nebyl. To by mohlo hrát roli,“ uvažuje Zemek.
Pozitivní podle něj je, že pro výběr astronautů neplatí žádná diskriminační pravidla a že se o vesmírné mise začíná čím dál víc zajímat soukromý sektor.
„Samozřejmě si nemyslím, že mám něco jistého. Neupínám se k tomu jako k jediné životní možnosti. Kariéra astronauta je pro většinu lidí stejně až tou sekundární,“ míní rodák z Uherského Hradiště.
Sám si dovede představit, že se bude živit jako pilot nebo dostane práci ve výzkumu.
Předpoklady má ovšem výjimečné. Má vynikající studijní výsledky, běhá a posiluje, aby se udržoval ve skvělé fyzické kondici. K tomu létá na plachťáku v kunovickém aeroklubu a účastnil se několika studentských projektů zaměřených na vesmírnou tematiku.
„Jako kluk jsem si v atlasu světa fascinovaně prohlížel první stranu s vyobrazením sluneční soustavy. To ostatní v knize mě moc nezajímalo. Když jsem ale svůj sen na střední škole začal brát vážně, zjistil jsem, že je vlastně těžké zjistit, co pro to musím udělat,“ povídá student.
Když vypráví, je z něj sice cítit nadšení, ale zároveň mluví klidně a nedělá žádná emotivní gesta. Ostatně, psychická vyrovnanost je v astronautice klíčovou vlastností.
„Na stránkách NASA a ESA se dozvíte většinou jen obecné informace. Já nejvíc vyčetl z blogů skutečných astronautů, po kterých jsem pátral na internetu.“
Říkat si o peníze rodičům by mu přišlo nevhodné
Dosud největší krok k vysněné kariéře udělal loni na podzim, když se jako historicky první Čech zúčastnil prestižního výcvikového projektu PoSSUM. Jde o program, který zajišťuje Academy na Embry-Riddle Aeronautical University na americké Floridě a jeho účastníci se v něm učí řadu teoretických i praktických dovedností souvisejících s astronautikou.
Jakub Zemek využil toho, že přijímá uchazeče od 18 let. Prošel přísnými zdravotními kontrolami a uspěl s motivačním dopisem.
Více než stotisícovou částku, kterou na přepravu a pobyt na Floridě potřeboval, si zaopatřil sám. Částečně ze senátorského grantu, částečně z brigád. Příspěvek mu také jako jednomu ze dvou účastníků poskytli sami pořadatelé, když v soutěži vybrali jeho esej.
„Nechtěl jsem o peníze říkat rodičům, přišlo mi to nevhodné,“ podotýká Zemek s tím, že samostatnost je také důležitá pro budování profilu budoucího kosmonauta. Mimochodem, do toho profilu si může zapsat i dobročinnost, protože pravidelně vypomáhá uherskohradišťské charitě.
Teoretickou část výcviku splnil ještě z domova, když úspěšně prošel internetovými semináři. Při týdenním pobytu v zámoří si pak vyzkoušel to, co málokdo. „Trénovali jsme přetížení, vyzkoušeli jsme si simulovaný let či pohyb ve skafandru,“ shrnuje.
Adrenalinovou zkoušku přetížení absolvoval v akrobatickém letadle s profesionálním pilotem. „Dosáhli jsme hodnoty 5G, při volném pádu jsme si vyzkoušeli stav beztíže. V jednu chvíli mě pilot zaskočil, když mi předal řízení. Já při tom do té doby létal jen s bezmotorovým letadlem,“ popisuje student.
Vyzkoušel si také „obranu“ proti největšímu nepříteli pilotů – ubývajícímu kyslíku. Létal na simulátoru zavřený v komoře, z níž pomalu odsávali kyslík.
„Pokud kyslík mizí, piloti si toho často nevšimnou a mohou zničehonic omdlít. My jsme měli za úkol pozorovat reakce svého těla, ale i posádky okolo. Vše pod dohledem vojenského lékaře,“ vylíčil Zemek, který se v současné době poctivě připravuje na maturitu.
„Priorita je pro mě studium kosmického inženýrství. Hlásím se na několik zahraničních univerzit a maturitní vysvědčení hraje při přijímacích zkouškách zásadní roli. Proto teď věnuji hodně času učení,“ dodává mladík, jehož další kariéru bude zajímavé pozorovat.
Možná bude jednou mávat do obrazovek z Mezinárodní vesmírné stanice.
