Návštěvníci připomínkové akce se mohli zúčastnit také mše svaté v kostele sv. Jáchyma nebo vzpomínkové akce u památníku Brána ke svobodě.
„Proč se tady tomu říkalo Jáchymovské peklo? Protože podmínky tady byly horší, než v nacistických koncentračních táborech. Ne nadarmo se pověstné schody mezi dolem Svornost a stejnojmenným lágrem jmenují Mauthausenské. Navíc jsme na horách, kde často sněží i v květnu. Lágr Barbora, zvaný vršek, byl v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Lidé zde trpěli zimou, často nesměli ani topit, aby se zahřáli nebo si usušili oblečení. To všechno dohromady včetně přístupu dozorců pak muklům dělalo ze života peklo na zemi,“ vysvětluje ředitel Muzea Sokolov Michael Rund.
Dodává, že společně s politickými vězni byli v lágrech i odsouzení za kriminalitu a váleční zajatci. „Říká se, že jen politických vězňů, kteří v uranových dolech pracovali, bylo kolem 74 tisíc. Celkem to ale byly statisíce lidí, kteří měli jediný úkol. Těžit uran pro tehdejší Sovětský svaz,“ konstatuje Rund.
V lágrech se pracovalo na směny. Bylo tak běžné, že lidé neměli ani vlastní postel. O jednu se jich střídalo hned několik.
„Nejsou to hezké vzpomínky,“ říká osmaosmdesátiletý Jaroslav Cibulka, odsouzený v roce 1952 za velezradu. Od soudu odešel s trestem 22 let. Prošel několik vězení, rubal uran na Jáchymovsku, pobyl v Leopoldově.
„Tam jsem se dostal po neúspěšném útěku. Byl tam dost přísný režim, nakonec jsem skončil v naprosté izolaci, stejně jako řada představených klášterů nebo někteří tehdejší politici. Odtud jsem byl po devíti letech propuštěn na amnestii. Ale do poslední chvíle jsem tomu nevěřil. Při těch předcházejících amnestiích mi totiž neslevili ani měsíc,“ vzpomíná Jaroslav Cibulka.
Měl vlastně štěstí. Řada vězňů pobyt v lágru nepřežila. „Jsou doloženy případy zastřelení na útěku, vraždy, časté byly i pracovní úrazy. Političtí vězni neměli žádnou zkušenost s prací pod zemí, často šli tam, kam by horník normálně nešel,“ vysvětlil Rund.
Ten vítá, že zájem o minulost přivádí do štoly č. 1 stále častěji školní kolektivy. Právě tady se mohou dozvědět, co se v 50. letech na Jáchymovsku dělo.
