„Máme na zahradě hrušku císařskou, která přežila i požár stodoly na konci války, když to tady vybombardovali Rusové. Strom je sice poškozený požárem, ale i po mnoha desítkách let stále plodí,“ popisuje Ivan Bartoš z Českého svazu ochránců přírody ve Studénce.
Shodou okolností za ním před časem přišel soused, který kácel hrušeň rozštípnutou silným větrem a našel přitom v kmeni larvy pro něj neznámého hmyzu.
„Přišel za mnou, ať se jdu podívat, že to ani kury nežerou. Říkal jsem si, že to zřejmě budou nějaké larvy, co žijí v trouchnivějícím dřevě, a přenesl jsem je do dutiny v kmeni té mojí hrušky,“ vypráví Bartoš.
Rok nato přišla za Ivanem Bartošem Marcela Kleckerová ze spolku Arnika, že se pokoušejí získat peníze na projekt na záchranu brouka páchníka, který tady pomalu vymírá.
„On žije zejména v dutinách hlavatých vrb, a na ně se původně zaměřoval i ten projekt. Mně tehdy došlo, že brouk v mém stromu je asi páchník. A protože bylo těžké přesvědčit Brusel, aby dal peníze na ořezávání vrb, napadlo mne, že by se to dalo spojit s hrušněmi. U nich se dělají dutiny, ve kterých může páchník žít, už po padesáti letech, navíc se dají lidé k jejich pěstování namotivovat skrze hruškovici, ta je celkem oblíbená,“ líčí Bartoš.
Sázka na hrušky se vyplatila. „Dokonce nás z Bruselu pochválili za logickou výstavbu projektu,“ podotýká ekolog. Ten doufá, že sázení hrušní ve volné krajině přispěje k jejich většímu rozšíření.
„Na zahradách se jim daří stále hůře. Trpí zde rzí hrušňovou, která souvisí se značným rozšířením tújí. Naopak ve volné krajině mají šanci a také velkou budoucnost, protože jsou jako jedny z mála odolné vůči jmelí, které je tady v regionu stále větším problémem,“ uzavírá Bartoš.
