Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Místní škodí přírodě, aby vydělali na turistech, říká ochránkyně pralesa

  18:30
Z šestitýdenní naučné dovolené na Sumatře se v roce 2014 nečekaně vyklubal několikaměsíční pobyt. Od té doby tam Iva Uhrová z Hodonína jezdí pravidelně alespoň dvakrát do roka. V pralese zachraňuje orangutany, hlavně před turisty.

Iva Uhrová byla učitelkou biologie, teď pracuje v hodonínské zoo, ale každoročně se na několik měsíců sbalí a odjede na milovanou Sumatru chránit pralesy. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Žije pro přírodu a zvířata, dalo by se říct o Ivě Uhrové. Drobná blondýnka byla učitelkou biologie, teď pracuje v hodonínské zoo, ale každoročně se na několik měsíců sbalí a odjede na milovanou Sumatru.

Spustila také dobrovolnický projekt Help for Jungle. Zaměřuje se hlavně na zachování sumaterského pralesa a ochranu orangutanů.

„Nejde jen o to, že na ostrov přijíždějí turisté, kteří neznají zvyky místních. Na tom by nebylo nic špatného. Horší je to, že místní se jim snaží přizpůsobit a sami často přírodě ubližují jen proto, aby na přívalech turistů vydělali,“ vysvětluje Uhrová.

Ženy jižní Moravy

Tento problém se týká hlavně orangutanů, které dříve v místě Gunung Leuser s národním parkem vraceli ošetřovatelé zpět do volné přírody. Ve stanici Bukit Lawag vypuštěné orangutany přikrmovali.

„Pak je neřízeně přikrmovali i průvodci a celé to ztratilo kontrolu. Orangutani se tak nikdy plně neosamostatnili. Návštěvníci sice měli zážitek, ale často jim ani nedošlo, že zvířatům škodí,“ podotýká čtyřiatřicetiletá dobrovolnice.

I když už mají orangutani vlastní rodiny, stále jsou závislí na lidech. Proto pak nenaučí ani své potomky, aby se o sebe dokázali postarat sami. Orangutani se navíc snadno nakazí lidskými nemocemi, nedovedou se však bránit.

S tím, aby zvířata nebyla pouze atrakcí, se snaží bojovat osvětou. Se studentkami strážnického gymnázia, kde dříve vyučovala biologii a chemii, vytvořila výukové materiály pro děti. V nich jim vysvětluje základy ekologie. Je totiž velmi pravděpodobné, že právě z dětí se stanou budoucí průvodci.

Indonésané neradi říkají špatné věci, raději lžou

Uhrová na Sumatru jezdí na dva až tři měsíce v roce. Hodonínská zoo, kde pracuje, jí v tom vychází vstříc. Indonéský projekt pod zoo navíc spadá. Jsou zde dobré možnosti, jak lidem předat informace.

Ženy jižní Moravy

Letní seriál přibližuje pozoruhodné ženy spjaté s Jihomoravským krajem. Každý týden představujeme jednu ženu, která je nejen úspěšná ve své profesi, ale k tomu ještě dokáže působit na svoje okolí, přispět k lepší atmosféře ve společnosti, nastartovat pozitivní změnu nebo zlepšit život druhým.

Firma se v Americe řídí snáze, zjistila automobilová byznysmenka z Moravy

Hosté občas nevěřícně koukají, jak můžu rozumět vínu, líčí someliérka

Žena ve vedoucí funkci musí zůstat ženou, míní oční lékařka Skorkovská

Když delší dobu nemůžu poslouchat, mám absťák, říká šéfka filharmonie

Matky to při podnikání nemají lehké, zjistila. Začala je učit, jak na to

Žena chtěla pomoct uprchlíkům. Ozvalo se tolik lidí, že založila spolek

Obejmutí je důkaz, že pedagog neselhal, líčí šéfka brněnských práv

Do oblasti s sebou Uhrová vozí skupiny jiných dobrovolníků, ale i lidi, které zajímá netradiční turistika. „Nejsme cestovka, s námi si užijí spoustu neokoukané zábavy, dozvědí se o problémech v místě, odvezou si hodně zážitků. Někteří z nich se pak rozhodnou, že budou taky v místě pomáhat,“ popisuje Uhrová. K cestě už zlákala spoustu kamarádů, z rodiny zatím nikoho.

Při práci s Indonésany si musí dávat pozor na jejich přílišný optimismus. „Všechno bude v pohodě, kdeco vám odsouhlasí. Na dovolenou je to fajn, ale když s nimi má člověk pracovat, trochu to skřípe. Neradi říkají špatné věci, takže raději lžou,“ vykládá koordinátorka projektu.

Zmiňuje i flegmatismus. Nikdo nikam nespěchá a na hodiny nebo dodržování termínů se neberou ohledy.

„Neznají spěch nebo stres. Proto se často vrací z Evropy, o níž si mysleli, že je to bohatý ráj, celí vyděšení a se zprávami o tom, jak tam lidé jen pracují a jsou nepříjemní,“ směje se Uhrová a přiznává, že i proto by natrvalo asi na Sumatře bydlet nedokázala.

Místní doktoři léčí malárii odvarem z psího ocasu

Ačkoli někteří mladí obyvatelé ovládají angličtinu, Uhrová se naučila i trochu indonésky, aby mohla komunikovat hlavně se staršími.

Sumatra, ve srovnání s turistickým Bali, je podle ní zaostalejším koutem Indonésie. „Poznáte to nejvíce na nemocnicích. Když vidíte, že i místní doktoři věří povídačkám a malárii chtějí léčit odvarem z psího ocasu, nadšeně se tam nehrnete,“ líčí Uhrová.

Právě při poslední návštěvě, z níž se vrátila v polovině srpna, se musela se zdravotními komplikacemi potýkat. Dostala zřejmě horečku dengue, proti níž se nedá očkovat. „Měla jsem nějakou dobu vysoké horečky a stavy jako při silné chřipce,“ popisuje.

Ačkoli s ostatními cestovateli vyráží i na několikadenní treky do pralesa, říká, že jim tam moc nebezpečí nehrozí. „Tygr před vámi spíš uteče a hadi také nejsou agresivní, když si jich nevšímáte,“ uklidňuje Uhrová. Zato v chatce několik strašidelných příhod měla - u postele kobru nebo dalšího jedovatého hada, který právě hodoval na gekonovi.

Dobrovolničení se studenty

Indonésie sice zabírá podstatnou část jejího času, Iva Uhrová si ale najde čas i na jiné aktivity. S prvním dobrovolnickým projektem Kimuri začala už před deseti lety. Tehdy se rozhodla, že bude pomáhat útulkům a záchranným stanicím pro handicapované živočichy.

S dobrovolníky, většinou se studenty veteriny, jimž se výjezdy hodí jako praxe, jezdí na týdenní brigády. „Děláme práce, na které nemají provozovatelé stanic čas nebo peníze. Opravujeme voliéry nebo výběhy, natíráme ploty, kácíme náletové křoviny nebo stavíme nové prostory,“ vyjmenovává Uhrová.

Na Sumatře je jejím úkolem sledovat i lidi, kteří se kolem orangutanů pohybují. Ty učí, jak se k přírodě chovat.

„Moc tam chybí vzdělávací pomůcky. K těm pro děti chceme letos vytvořit i brožuru pro turisty,“ prozrazuje Uhrová. Z ní by se měli dozvědět nejen o tom, jak orangutani žijí, ale i něco o problémech oblasti. Nové materiály by měly mít formu kartiček, kde budou sepsaná pravidla, jež by bylo dobré dodržovat při návštěvě pralesa.

V plánu má dobrovolnice i práci na televizním dokumentu o orangutanech, který by promítala nejen českým divákům, ale i turistům přímo v místě.

Tři otázky pro Ivu Uhrovou

Jaký mám vztah k Hodonínu?
Určitě blízký, pořád se sem ráda vracím. Přeci jen jsem se tu narodila a mám tu práci. Nepřipadám si ale s místem extrémně svázaná, nevadí mi být delší dobu mimo region. Zatím se žádné velké přesuny nechystají, ale pokud bych dostala zajímavou nabídku, nevadilo by mi se z Hodonína přestěhovat.

Jaká jsou moje oblíbená místa jižní Moravy?
Už jako malá jsem si oblíbila Mikulčický luh, kam jsme jezdili na tábory s Hnutím Brontosaurus. Nejdříve jako děti, později jako vedoucí. Právě tam je asi začátek mého pozdějšího směřování. Myslím, že tady jsem si vytvořila své pouto k přírodě.

Které jihomoravské osobnosti považuji za inspirující?
Hodně mě ovlivnil Dalimil Toman z Mikulčic, jenž mě přivedl k dobrovolnictví u Hnutí Brontosaurus. Dalo by se říct, že mi byl mentorem a díky němu jsem tam, kde jsem. Celý život se ekologii a dobrovolnictví věnuje nejen volnočasově, ale i pracovně.

Autor: