Pokašlávání, zadýchávání, únava. Vždycky to nemusí být jen příznaky běžného nachlazení nebo chřipky, může se tak hlásit i vážná plicní nemoc.

Zvlášť lidé nad pětačtyřciet let, častěji muži, kteří se snadněji i při menší námaze zadýchávají, jsou rizikovou skupinou s možným výskytem idiopatické plicní fibrózy (IPF).

„Jde o onemocnění převážně vyššího věku, které se nejčastěji projevuje námahovou dušností nebo kašlem. Pacient se zadýchává při chůzi do kopce či schodů, při pokročilém onemocnění ale může mít pocit nedostatku vzduchu také při běžných denních činnostech, chůzi po rovině nebo i v klidu. Častá je únava, horší výkonnost a někdy též hubnutí,“ popsala primářka Alena Dvořáková z plicního oddělení strakonické nemocnice, kde přišlo vloni na toto preventivní vyšetření šedesát lidí.

Lidé z jižních Čech, kteří splňují tato kritéria, si mohou své zdraví překontrolovat ve středu 20. září v některé ze čtyř specializovaných pneumologických ambulancí, které se zapojily do Světového týdne IPF a otevřou ve své ordinační době dveře zájemcům o preventivní vyšetření.

Letos se kromě plicní ambulance ve strakonické nemocnici zapojují do preventivní akce také pneumologové v táborské nemocnici a vyšetření nabízejí i dva privátní specialisté - Daniela Kopecká v plicní ambulanci na jindřichohradecké poliklinice a Václav Šulec, který má plicní ambulanci v prachatické nemocnici.

Zvuk připomíná odepínání suchého zipu

O IPF se začalo mluvit až v posledních letech, zatím je to relativně vzácné onemocnění. Patří ale mezi nejobtížněji léčitelné a zároveň prognosticky nejzávažnější plicní nemoci. Svou nemilosrdností se vyrovná agresivnímu onkologickému onemocnění.

„Velká část pacientů nepovažuje zpočátku pokašlávání a zadýchávání za příznak těžké nemoci, ale za projev stárnutí, ztráty kondice či následek kouření a návštěvu odborníka oddalují. Průběh nemoci lze přitom zpomalit nebo zastavit včasným nasazením léčby,“ upozornila Martina Vašáková, přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Thomayerovy nemocnice v Praze.

Odborníci doporučují, aby lidé s popsanými dýchacími problémy nespoléhali jen na svého praktického lékaře, ale zašli na specializované pneumologické pracoviště. Celé vyšetření obvykle nepřesáhne dvacet minut.

Lékař si promluví s návštěvníkem o potížích, zeptá se na rodinu a nemoci, koníčky, zda kouří a v jakém prostředí pracuje. Poté si příchozího poslechne, změří tlak, puls, nasycení kyslíkem, provede spirometrii, která ukáže, jaká je kapacita plic.

„Součástí vyšetření je poslech fonendoskopem na zádech v místě, kde jsou dolní části plic. IPF je totiž možné jasně určit z charakteristického zvuku dechu, připomínajícího odepínání suchého zipu,“ vysvětlila předsedkyně ambulantních pneumologů Ivana Čierná-Peterová.

Pro IPF jsou také charakteristické takzvané paličkovité prsty s nehty tvaru hodinového sklíčka. Roli hrají genetické faktory a zevní vlivy. Onemocnění častěji postihuje ty, kteří kouří nebo v minulosti kouřili, případně přišli do kontaktu s organickými či anorganickými prachy.

IPF dokáže obvykle odhalit počítačová tomografie s vysokou rozlišovací schopností. Lékaři by měli pacienty s podezřením na IPF poslat do specializovaného centra.