VIDEO: Na dalekohledu visí pavučiny, centrální mozek hvězdárny čeká restart

  7:18
Sál planetária s kopulí o průměru 18 metrů je tím hlavním, za čím do brněnské hvězdárny na Kraví horu ročně míří valná část z celkem 150 tisíc návštěvníků. Málokdo se už však dostane k nenápadnému pultíku nad věncem sedadel se třemi počítači. Právě tam obvykle sedí „velící důstojník“, jenž pořady spouští a ovládá.

„Promítání se děje pomocí dvou datových projektorů se speciální optikou, které obraz roztáhnou na celou kopuli, takže dvě stovky lidí pod ní mají pocit, že sedí například v kosmické lodi,“ vysvětluje Jiří Dušek, ředitel hvězdárny, na kterou se zaměřil další díl seriálu Zákulisí letních cílů.

Na obsluhu stačí jeden člověk. „Software vytváří obraz v reálném čase a moderátor komentuje, co se nad lidmi děje. Jeden z počítačů je na audio, takže nic složitého, ale nejdůležitější jsou zbylé dva s astronomickou částí. V prvním máme uložené veškeré informace o planetách, druhý řídí světla a laserové i další efekty, například mlhu. Zároveň je to bezpečnostní pracoviště, takže jsou tu tlačítka, jimiž se v případě nutnosti vše vypne,“ upozorňuje ředitel.

Hvězdárna zaměstnává dvě desítky stálých pracovníků, dalších 21 až 25 najímá na sezonu, která trvá od jara přes léto. Jedním z nich je Šárka Karešová, která pracuje jako moderátorka pořadů.

Vcházíme společně do dveří za řídicím pultíkem v sálu. Uprostřed potemnělé klimatizované místnosti v prosklené skříni tiše vrní centrální mozek planetária, jehož dodavatelem je česko-francouzské konsorcium společností Nowatron Elektronik a RSA Cosmos.

Speciální aktivní brýle s tekutými krystaly

Na první pohled jej tvoří celkem pět skříní. Dvě z nich ovládají digitální dění uvnitř sálu, další mají na starosti zvuk a projektory. Poslední funguje jako záložní zdroj pro případ, že vypadne energie.

„Agregát má dojezd patnáct minut. Pak bychom se museli lidem omluvit a představení přerušit. Ale to se nikdy nestalo, i když proud už asi dvakrát nebo třikrát vypadl. Než totiž agregát doběhl, elektřina znovu naskočila, takže diváci nic nepoznali,“ líčí Karešová.

Systém slouží už pět let, což znamená, že ve světě digitální techniky dospěl a zestárl. Proces jeho omlazení přijde na 40 milionů korun. „Budeme měnit počítače a zároveň převádět sál na digitální vysílání s lepším rozlišením a do módu 3D,“ doplňuje Karešová.

Jako v kině dostanou návštěvníci speciální aktivní brýle s tekutými krystaly pro kopuli.

„Reagují na to, co se odvíjí na plátně. Střídavě divákovi zakrývají levé a pravé oko, třeba šedesátkrát za vteřinu, takže to člověk ani nepostřehne. Ve výsledku ale v mozku uvidí plastický obraz,“ popisuje Dušek.

Hlas Krajča nebo Polívky

Staré počítače se přestěhují o patro níž do produkčního studia, kde se rodí nové pořady. Prostor vypadá jako zmenšenina velkého planetária. Tvorbu mají na starosti čtyři místní kreativci – sedí u počítačů, a co vymyslí, promítají do malé kopule. Až pořady úplně „sedí“, přejdou do velkého sálu, protože hodina v něm stojí až pět tisíc korun.

Zákulisí letních cílů

Ročně má planetárium většinou čtyři až pět premiér, polovinu si vyrábí samo. Ke spolupráci zve známé herce. Poslední pořad s názvem Morava 360 namluvil Bolek Polívka, další třeba Richard Krajčo, Jiří Langmajer nebo Marek Vašut.

„Pro kameramana je natáčení velké dobrodružství, protože musí být pod kamerou, aby zabral celý obraz pro kopuli. Další možností jsou pak drony. Ty jsme použili právě v pořadu o Moravě, kdy jsme snímali historická místa z pohledu ptáků,“ vypráví ředitel.

Kousek vedle produkční místnosti se nachází zvukové studio s čtverečkovými akustickými stěnami.

„Tady děláme jednoduché rychloobrátkové pozvánky, které dáváme na internet. Jinak pořady pro planetárium natáčíme v profesionálních studiích v Brně a v Praze,“ podotýká Dušek a míří o dvě patra výš přes terasu s návštěvnickými dalekohledy až do prostoru jen pro zasvěcené.

V malé místnosti pod střechou, která se na stisknutí tlačítka odsune, je instalovaný odborný dalekohled.

„Tady je pozorovatelna hlavně studentů Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jde o digitální fotoaparát s obřím objektivem o průměru 35 centimetrů, který oblohu fotí a oni pak data na počítači vyhodnotí. Aby se neklepal, je umístěný na pódiu ve speciální odpružené betonové vaně,“ poznamenává Dušek.

Podle něj si digitální technika poradí i se světelným smogem nad Brnem. Zatímco návštěvnické dalekohledy jsou vypulírované, objektiv tohoto přístroje tu a tam obestírají pavučiny.

„Prach ničemu nevadí, naopak při přílišném čištění hrozí, že se optika poškodí, protože na otěr je velice citlivá,“ tvrdí ředitel.

Do října zavřeno

Pomalu míříme ven z hlavní budovy k jedné ze dvou malých kopulí před příjezdovou cestou – pocházejí z roku 1954.

„První si postavili přírodovědci z brněnské univerzity a druhá patří nám. Bereme ji spíš z piety jako muzeum a lidi sem pouštíme málokdy. Až do roku 1959 to přitom byla celá brněnská hvězdárna, ale vešlo se sem i dvacet třicet lidí,“ povídá ředitel.

Uvnitř trůní veliký bílý dalekohled, jehož základ je starý 40 let. Střecha se na rozdíl od „studentské“ observatoře otevírá kovovým kolem ručně.

„Dalekohled prověří každého astronoma. Ve střeše se totiž otevře jen štěrbina, takže ten, kdo s ním manipuluje, musí velmi dobře vědět, kam ho namířit,“ vysvětluje Dušek.

Od 1. srpna se celé planetárium uzavřelo a opět se otevře až v říjnu. Hvězdárna se tak připravuje na nápor tisíců lidí. Na starosti je má zástupce ředitele Jan Píšala.

„Musíme zajistit, aby se dostalo na všechny, takže instalujeme tři pozorovací stanoviště ve větší vzdálenosti od sebe a k nim přivedeme elektřinu,“ říká Píšala.

Pozorovací technika není jen jeden dalekohled, ale také baterie, filtry, okuláry, ovladače. „Navíc chceme pozorování živě streamovat na internet, což znamená připravit na střeše další dalekohledy a techniku,“ dodává Píšala. Zabere to asi dva dny příprav a půl dne vlastní instalace.